Když se před několika dny objevila v médiích informace o tom, že na pražských Olšanských hřbitovech vznikl pomník okupantům z roku 1968, zvedla se obrovská vlna nevole. Češi, kteří toto období zažili, to zákonitě brali jako facku tomu, co vše se tehdy dělo a jaké to mělo na životy mnohých následky. A nutno dodat, že okamžitě poté, co se zpráva objevila, stala se jednou z nejdiskutovanějších nejen na sociálních sítích, ale též i tématem pro zpracování několika reportáží médií, včetně těch veřejnoprávních.

„Nejsem obhájce toho pomníku, ale ráda bych v této souvislosti uvedla i některá další fakta, která se v žádné z těch reportáží ani článků neobjevila. Například to, že ten pomník nevznikl naráz, ale jeho příprava se plánovala celý rok. Musel se vyřídit též pronájem místa, na kterém bude stát. A rozhodně to vše nevznikalo někde šeptem, ale jednalo se o tom i na koordinačních schůzkách – tedy před panem Alexejem Kelinem, členem spolku s názvem Ruské tradice. Proto je mi záhadou, a to nepříjemnou, když vše najednou působí tak, jako by to byl nějaký náhlý impuls a prezentace něčeho, o čem nikdo nevěděl,“ sdělila ParlamentnímListům.cz Irina Šulc.

Svěřila se i s tím, že původně na celou aféru reagovat nechtěla, ale poté, co nabyla dojmu, že fóbie proti Rusům v Česku začíná nějakým způsobem nabírat na obrátkách, přece jen se rozhodla promluvit.

ZDE ParlamentníListy.cz objektivně a vyváženě přinášejí názory k situaci na Ukrajině