Podle předlohy novely, za kterou stojí Ivana Řápková, by lidé v hmotné nouzi měli po šest měsíců nárok na životní minimum. To nyní dělá 3410 korun za měsíc. Do této lhůty by se dotyční museli pokusit najít si práci a úřady by po nich nic nechtěly. Pokud by zaměstnání nesehnali, nárok by měli už jen na existenční minimum, což je 2200 měsíčně. Jestliže by lidé nastoupili na veřejnou službu, mohli by se vrátit na životní minimum.
Poslankyni vadí současný stav. Lidé v hmotné nouzi pobírají životní minimum a nic pro to nemusí udělat. "Ti, kteří jsou dlouhodobě na dávkách, se nemusí vůbec snažit, nemusí si hledat práci. Není žádná motivační složka, ztratí pracovní návyky," vadí Řápkové.
Od loňského roku platila praxe, že nezaměstnaní byli povinně posíláni na veřejnou službu – jinak jim hrozilo, že přijdou o podporu a budou si muset platit i pojištění. Ústavní soud ale tuto část novely zrušil.
Veřejná služba jako taková zrušena nebyla, úřady práce ji ale nabízely jen jako dobrovolnou aktivitu, což logicky příliš nemotivovalo.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pan