„Vytrvale opakujeme stejná opatření, fiskální i monetární, v blahé naději, že konečně dostaneme odlišný výsledek,“ píše ekonom. Dnes už máme úrokové míry coby nejoblíbenější nástroj ovlivňování ekonomiky na nule, ale růst je stále pod nulou, nezaměstnanost na rekordních číslech a zadlužení bez naděje na splacení. „A tudíž chystáme i další, větší a stále stejné keynesiánské a monetaristické intervence. Albert Einstein podobné chování charakterizoval jako definici šílenství,“ připomíná ekonom.

Mladší generace prý nevěřícně zírají, jak se lidé připravují na budoucnost vracením do minulosti a volí jen ty, které „znají“, protože se bojí neznámého. Vládne nám prý klasická „ineptokracie“, ve které vládnou ti, kteří jsou nejméně schopni vést a pracují na ně ti, kteří jsou nejméně schopni pracovat.

Českou republiku už některé mezinárodní instituce rovnou řadí do skupiny „chudých a nerostoucích“ ekonomik k Itálii, Španělsku, Kypru a Maltě. Vytvořili jsme zde prý bizardní ekonomický systém, ve kterém jsme uzavřeni místnímu podnikání a závislí na sousedních ekonomikách, hlavně německé. Do nich navíc nevyvážíme kompletní výrobky, ale především součástky.

„I když výrazně chudneme, iracionálně „optimistické“ zalhávání politiků a medií o dočasnosti a hloubce české krize, vede občany, místní samosprávy a podniky ke katastrofickému zadlužování a spekulativním investicím právě v době, kdy je růstový režim odsunut do nedohledna a finanční bublina je na prasknutí,“ varuje ekonom.

Trhy zdeformované neustálými intervencemi státu prý dávno ztratily schopnost signalizovat správnou cenu, skutečnou nabídku i poptávku, nebo skutečné zadlužení. „Stát do ekonomiky napumpoval, pomocí podpor, záchranných balíčků, šrotovných, a stimulačních injekcí, astronomické částky, které nenašly ekonomické uplatnění a jsou buďto blokovány v bankách a velkých podnicích, nebo si našly cestu do burzovních spekulací,“ píše ekonom. Stát, političtí ideologové i strany prý hluboce a fatálně selhali.