Lze ovlivnit a měnit politiku? Nebo jde jen o iluzi hrátek, u kterých za nitky tahají nahoře neznámí mocní? I o tom je kniha Spiknutí proti světu od autora Andrease von Rétyie, kterou vydalo v edici Největší záhady světa nakladatelství Dialog. Ačkoli se někomu mohou zdát teorie autora přitažené za vlasy, jisté historické milníky, které ovšem staví do poněkud odlišného světla, než jsme zvyklí vnímat, za zamyšlení stojí.

Autor mimo jiné uvádí, že například zmíněná tajná společnost Bohemian Club se schází každé léto. V nejužším kruhu se přitom prý její příslušníci oddávají výstředním sexuálním praktikám. Spolek se ale také věnuje i obřadům v duchu původních parthských kultů ohně, během nichž jsou symbolicky páleny všechny starosti světa. Ovšem nutno dodat, že jde o starosti společenské elity, nikoli starosti obyčejných lidí. (Bez zajímavosti není ani jistá souvislost s historií naší země. To, že od roku 1882 je patronem klubu Jan Nepomuk. Legenda totiž praví, že byl svatý Jan zabit v roce 1339 na příkaz Václava IV., krále Bohémanů a krále svatého římského impéria, protože nechtěl odhalit tajemství královny Johany. Svatý Jan Nepomucký tak symbolizuje právo soukromí Bohémanů. Pozn. red.).

Elity žijí ve vlastním světě, jejich konání vyvolává strach

Jak víme, elitní skupiny drží přirozeným způsobem při sobě. Žijí ve vlastním světě a udržují si od ostatních lidí odstup. Stejně tak se chová například i další organizace z řádu tajných či alespoň konspirátory označovaná za kontroverzní - CFR (vysvětlivka níže). Je nezvykle početná, poněvadž sdružuje několik tisíc členů (i zde pak existuje úzké jádro zasvěcenců, kteří se objevují v mnoha dalších tajných spolcích typu Skull and Bones, což přeloženo do češtiny znamená Lebka a hnáty), kteří jsou samozřejmě často ve vedoucích pozicích celosvětových koncernů. „Tím chobotnice svými chapadly obtáčí celou zeměkouli, i když rozhodující činitelé nesedí přitom ve vládních křeslech, ale především též v palácích vojenskoprůmyslového komplexu podporovaného tajnými službami,“ upozorňuje autor knihy Rétyi.

Podle něj žijeme ve světě, jehož chod je stále více řízen novodobou iluminátskou elitou. Mnohé oblasti veřejného života jsou pod bezvýhradnou kontrolou mainstreamu, který zároveň určuje, v co se bude věřit a co se bude učit. „Důležité přitom je ale hlavně to, co není nikdy vyřčeno. I proto se mnohé podstatné zprávy v médiích vůbec nevyskytují, zatímco nepodstatné hlouposti dostávají palcové titulky. Kdo ovládá média, ovládá veřejnost,“ dodává spisovatel v knize Spiknutí proti světu.

Ocenění jen „vhodným“ novinářům?

A na důkaz svých závěrů upozorňuje na to, jak byl roku 1915 do řádu Skull and Bones přijat jistý Archibald McLeish. Záhy se stal též prvním ředitelem Nieman Foundation for Journalism – nadace, která oceňovala stovky schopných a „vhodných“ novinářů, jejichž práce se ubírala vhodným směrem. „Je více než jisté, že kariéru totiž udělá jen ten, kdo pochopí, co se od něj žádá. Na rozdíl od totalitních režimů postupují současní ovlivňovatelé šikovněji a nechávají zaznít i kritické hlasy – jen však do jisté míry. Skutečně nebezpečná témata jsou smetena ze stolu, stejně jako jsou smeteni, případně zlikvidováni, nepohodlní svědkové,“ konstatuje Rétyi.