Zámecký pán v teplém hábitu

Mimořádně oblíbený „zámecký pán“ Jaroslav Lobkowicz, dlouholetý poslanec za KDU-ČSL, nyní TOP 09 a Starostové, tu v teplém oblečení provázel davy turistů z Plzně i vzdálenějšího okolí. „Bydleli jsme tu do roku 1951,“ vzpomínal při procházce zcela vybydlenými pokoji. „Pak to připadlo Škodovce a byl zde domov pro mládež. Tady ty malé místnosti se spojily do velkých, vybouralo se nosné zdivo, které se nahradilo traverzami. To už byl první problém, začalo to samozřejmě praskat. Pak u zámku chtěli udělat velké pole a na tři roky odvedli řeku jinam. Zámek byl postaven na vodě, a proto začal ještě víc praskat a klesat. Z věže začaly padat kameny na střechy. No bylo to tu hrozné. Z venku se to omítlo křiklavou žlutou, ve vnitřku všechny historické dveře šly do hráškově zelené. V devadesátých letech tady byly depozitáře muzea – dokonce chtěli zbořit věž, ale nakonec od toho ustoupili. My jsme se sem vrátili až v roce 2008 a od té doby to začínáme pomalu rekonstruovat.“

Ani korunu z dotací

„Když jsem slyšela, že oprava buštěhradského zámku měla stát dvě stě miliónů, tak jsme si hned řekli, kolikrát bychom se do toho vešli,“ řekla pro ParlamentniListy.cz jeho žena Elisabeth. "My jsme na to nečerpali z nějakých fondů nebo grantů ani korunu, všechno jsou naše zdroje. To by byl konflikt zájmů, to by si manžel nikdy nedovolil.“

Proto jde rekonstrukce tak pomalu. Nejdříve se upravil zdejší park, také ještě v devadesátých letech doslova neprostupný prales, dnes se tu konají akce pro děti i spolky z okolí, hraje se tu divadlo. „Tři čtyři místnosti už jakž takž vypadají, v kapli se už konalo 15 svateb,“ pokračuje Jaroslav Lobkowicz. „Dali jsme dohromady taky schodiště na věž, je odtud zajímavý rozhled po okolí. Víte, mám jednoho zaměstnance, který obchází sběrny železa a hledá zajímavé kliky. A občas nějakou tu mosaznou najdeme: Je to zdlouhavé, ale není to drahé.“ Zámek by po předání prakticky vybydlený a nechat jej ještě několik let chátrat, nedopadl by dobře. „Památkáři jsou maximalisté, chtějí všechno nebo nic. Nemůže se to srovnávat se státním památkovým objektem, který dostává milióny z rozpočtu.“

Věhlasné křimické zelí, ale také brambory a prostě zemědělská výroba, to je jedna z mála činností, které vydělávají něco na rekonstrukci. „Aspoň se mohu těšit z každé maličkosti, co se povede,“ usmívá se Lobkowicz. „Představte si jen té práce, zámek má 130 oken, ta všechna byla vymlácená. Každé má tak 24 tabulek, takže jsme jich museli vyměnit na tři tisíce!“