Deník Hospodářské noviny, vlastněný miliardářem Zdeňkem Bakalou (který má dobré vztahy se Zemanovým soupeřem z prezidentské volby Karlem Schwarzenbergem a jehož redaktoři Schwarzenberga výslovně podpořili), dal na své komentářní straně hned dvojitý prostor varováním před rozrůstající se mocí prezidenta Zemana.

Podle komentátora listu Petra Fischera je hlava státu v české tradici vnímána pozitivně. Reprezentuje stát, symbolicky zastupuje národ a lidi do značné míry spojuje. „Někdo, kdo vidí dál než ke svému domku, kdo se dokáže rozhlédnout po široširé krajině a pak v klidu říci: To pro nás má či nemá smysl,“ popisuje komentátor.

Všichni prezidenti však prý skrze tuto autoritu nenápadně protlačovali své vlastní myšlenky. Masaryk využíval hradního majestátu k prezentaci svých myšlenek, stejně tak Václav Havel, který podle Fischera úřadování na Hradě vnímal jako službu své velikosti. Václav Klaus prý nejprve nadbíhal lidu, aby si získal jeho důvěru, kterou pak využíval k osobním ambicím prezentovat se jako světový myslitel. Stejně jako u Havla mělo prezidentství hlavně ukázat velikost nositele titulu.

Miloš Zeman je prý v tomto neobyčejně důsledným následníkem. Od počátku se prý neřeší, jak může Zeman posloužit prezidentství, ale prezidentství Zemanovi. „Vybral si tu nejhorší tradici prezidentství, kterou mohl,“ píše Fischer. A v této předváděcí disciplíně prý všechny své předchůdce dokonce poráží. Prezident, který chce předvádět jen sám sebe, je podle něj úplně zbytečným. Obzvlášť, když takových sebestředných politiků máme dost v parlamentu. Proto by bylo nejlepší celý hradní úřad zrušit.

Jiří  Leschtina by prezidentskou funkci nerušil, jen považuje za nezbytné Zemana zkrotit. Vyděsila jej prý zejména Zemanova poznámka, že je zatraceně velký rozdíl mezi prezidentem zvoleným dvěma stovkami poslanců, nebo celým národem. Prezidentovi by prý někdo měl důrazně připomenout, že v parlamentním systému je odsouzen k roli toho slabšího.

Nikomu z politiků prý nedochází, že teď nejde o velvyslankyni Klausovou či profesora Putnu, ale o nové pojetí prezidentské funkce, jejíž nositel si podle Ludvíka XIV. myslí, že „stát jsem já“. A k jeho prosazení používá i doposud nevídané zbraně. Zeman prý chce při těchto okrajových sporech všechny naučit, že prezident mluví do všeho. A pak této zvyklosti využít ve chvíli skutečně důležité - například při sestavování vlády.

Řešením není zpřesňovat ten článek Ústavy, který si prezident zrovna vybral k útoku. Řešením je vykázat prezidenta do patřičných mezí a ukázat mu, že si nemůže dělat, co se mu zlíbí.