Čeští komandos: Dopadli jsme zabijáka Talibánu. Stát nás kopl do prdele

08.10.2011 4:53 | Zprávy

PŘÍBĚH Před několika dny proběhla médii zpráva, že americké komando zlikvidovalo hlavu jedné z teroristických skupin, operujících v Afghánistánu. Přitom u nás prakticky nikdo neví, že podobný úspěch mají na svém kontě i čeští vojáci z dnes již zrušené speciální jednotky Vojenské policie SOG.

Čeští komandos: Dopadli jsme zabijáka Talibánu. Stát nás kopl do prdele
Foto: Archiv PB
Popisek: Zajatci

Jednotkám Vojenské policie SOG se na podzim 2008 podařilo dopadnout obávaného warlorda, který měl na svědomí mnoho atentátů na místní cíle i řadu mrtvých koaličních vojáků, kterým navíc dal zaživa uřezávat hlavy. Jeho muži také umučili a zohavili několik zahraničních distributorek humanitární pomoci. Shodou okolností jeho dopadením naši bojovníci pomstili i smrt českého vojáka, který padl po výbuchu skryté nálože. I tu měl totiž na svědomí tálibánský zabiják.

Další příběhy čtěte ZDE

„Jste první, komu tohle vyprávím. Chci, aby se pan Vondra na obraně chytil za nos, protože po zrušení SOG naše armáda žádnou takhle fungující, zkušenou, vycvičenou jednotku, navíc se 165 potvrzenými zlikvidovanými nepřáteli na svém kontě jen za první tři měsíce mise, prostě a jednoduše nemá. Nejsou lidi, kteří by na tohle měli koule. Dnes se každý bojí jít do boje, aby se někomu něco nestalo. Nám Britové a Amíci říkali Fousatí Zee Zee Top na čtyřkolkách a tvrdili, že by se s námi nebáli jít lovit i samotného bin Ládina. Ve skupině čtrnácti lidí jsme odvedli práci jako celá britská rota. Na deset našich bojových kontaktů jsme si totiž devětkrát mohli sami vybrat místo i čas, kde se střetneme s Tálibánem. Prostě jsme si pro ně chodili. Byla to surová válka," začíná své vyprávění o asi nejnebezpečnějších okamžicích svého i bez toho dosti adrenalinového života bývalý příslušník elitního Special Operation Group Michal B., kamarády přezdívaný Flígr.

Jeho jméno redakce ParlamentníchListů.cz zná, ale s ohledem na speciální status a přání tohoto bojovníka jej nebude zveřejňovat. „Tahle akce byla dost významná a já nechci, aby mi někdo skočil po rodině," říká bojovník, který si po té, co z armády znechuceně odešel do Pošumaví, našel místo jako osobní řidič a bodyguard ředitele jedné české firmy.

Flígr zažil ještě tvrdé boje v provincii Hílmad, ale záhy byl i s jednotkou převelen do Lógaru, na základnu Shank, kde působil také český Provinční a rekonstrukční tým PRT. Dlouho ho po nebezpečném přesunu Američanů ale odpočívat nenechali, hned třetí noc šli do akce. „Vysadili nás spolu se Zelenými barety, Delta Forces a námořním SEALS v noci vrtulníky," říká bez podrobností Flígr. Jen podotýká, že takových akcí se SOG tehdy v Hílmandu i Lógaru na východě Afghánistánu zúčastnil celé řady. Jednotka v těchto bojích ztratila jednoho padlého a dva těžce zraněné své členy. A pak přišel ten tragický den, poslední duben 2008.

Dále čtěte:
Expert: Proč byli Vondra a Gandalovič v Afghánistánu? Šetří se
Ministr Vondra: Práce českých vojáků v Afghánistánu má velmi dobrý zvuk

Oko za oko, zub za zub. Nebo smrt za smrt

Toho dne najelo při jedné misi českého PRT na nastraženou nálož lehké obrněné vozidlo Humwee. Následky výbuchu byly tragické: řidič Radim Vaculík ze 102. průzkumného praporu v Prostějově byl na místě mrtev, veliteli vozu Robertu Chudému to utrhlo ruku a nohu. Přežil jen zázrakem.

Okamžitě po té začal obrovský spojenecký hon na pachatele tohoto útoku. Zapojili se do něj naši vojáci a zpravodajci, Američané, Pákistánci, letadla, družice, Predátoři, nejmodernější špionážní technika. Koaliční úsilí nakonec slavilo svůj úspěch: za okolností, které nelze z taktických a bezpečnostních důvodů dodnes blíže popsat, byl v pachateli útoku ztotožněn šéf místní buňky Tálibánu a lokální warlord, zabiják z povolání. „Byl hlavou skupiny, která měla na svědomí všechny útoky IED (nástražné výbušné signály) na koaliční síly v celé oblasti Lógaru," tvrdí Flígrův kamarád Just, další veterán bojové akce.

Proto byla nařízena velká likvidační akce, při které dostali naši, američtí a rumunští komandos úkol dotyčného Afghánce dopadnout, předvést spravedlnosti - a pokud se bude bránit, na místě zlikvidovat. „Když už bylo jasné, kdo je naším cílem, začali jsme s Američany tvrdě cvičit na modelu objektu. Doslova jsme krokovaly všechny vzdálenosti a dostali jsme také všichni jeho obrovské fotky. Pocházeli z YouTube, kam si jeho skupina dávala záběry mučení a vraždění svých zajatců. To byla jediná jeho stopa. Rozvěsili jsme si ty fotky po barácích tak, abychom v každém okamžiku alespoň na jednu z nich viděli. Snažili jsme si ten jeho ksicht doslova vypálit do paměti, protože jsme věděli, že v boji budeme mít na jeho identifikaci, navíc ve tmě a v záblescích palby, jen zlomek vteřiny," pokračuje Flígr.

Do akce! Máte zelenou!

Po několika týdnech čekání přichází pro vybrané komando SOG konečně pokyn: máme ho, jděte pro něj! Jenže tak jednoduché to nebylo. Objekt, na který se útočilo, byl totiž velmi rozsáhlý. Tvořily ho vlastně čtyři samostatné domy, tzv. kaláty, které byly obehnány pevnou zdí v osadě asi 50 km severně od Lógaru. Pro rychlé obsazení celého komplexu bylo proto nutné posílit česko-americkou údernou skupinu vybranými rumunskými komandos.

Už samotný začátek „lovecké" akce na tálibánského leadera byl hodně drsný. Na konvoj jednotky, složené kromě našich a spojeneckých speciálů také z afghánských rekrutů- výsadek nakonec americký admirál, velitel speciálních sil zamítl pro nedostatek vrtulníků- se v osadě, přes kterou mířili do hor, snesl ze tří stran uragán palby z pušek, samopalů, kulometů, minomety a RPG už cestou do východiště k útoku.

„Většinou si na nás Tálibán počíhal při návratu ze základny. Tady, v kriticky nebezpečné oblasti Powraku, na nás ale zaútočil velmi brzy. Bylo jasné, jak moc nám chce zabránit prorazit jejich nočními pozicemi do oblasti, odkud pocházeli jejich náčelníci," říká Flígr. Češi se ihned rozvinuli a začali s pomocí stíhacího bombardéru F-15 Eagle, který tvořil vzdušnou podporu komanda, likvidovat postupně jedno hnízdo odporu za druhým. Boj trval skoro hodinu a po jeho skončení zůstalo na zemi bez dechu a tepu ležet osm mudžehedínů. „Kolem stěračů nám létali granáty z erpégéček," přibližuje intenzitu nočního boje v Powraku Flígr.

Nakonec se ale skupina komandos probojovala až k cílovému objektu. Ze vzduchu byla sice kryta vrtulníky, ale nikdo nevěděl, kolik nepřátel už na ně, upozorněno předchozím bojem v osadě, čeká. Nezbývalo než prorazit výbušninami na několika místech najednou zeď, vpadnout dovnitř a začít čistit celý objekt. „Bylo ta scéna jak z nějakého hollywoodského sci-fi filmu. Každý z nás 14 Čechů a 24 Amíků a Rumunů měl kvůli rozpoznání vlastních sil od nepřítele na sobě blikající stroboskopy a na hlavách přilby s noktovizory. Vzduch byl z nebe celý protkán dalšími laserovými paprsky od zaměřovačů vrtulníků. Bylo to jako ve videohře," popisuje nastalý boj Flígr.

„Vběhli jsme do jednoho domu, další si vzali na starost Amíci. Rumuni nás kryli. V záloze byli ještě pozorovatelé od FBI, CIA a pár dalších jakoby civilistů. Překvapilo nás, jak byli děti uvnitř domu klidné a tiché. Už toho asi stačili ve svém životě dost zažít. V jedné z místností v ženské části domu jsme pak konečně, schovaného pod postelí, našli svůj cíl, toho, koho jsme tak toužili najít," pokračuje Flígr. Kulky za biblické Oko za oko se ale nakonec zbabělý tálibánský zabiják nedočkal. „Bohužel. Nebránil se. Odtrhli jsme ho od dětí, za které se zbaběle schovával a nakopali ho s jeho dvanácti dalšími komplici do vrtulníku, který přistál přímo v bojové zóně na improvizovaně vytyčené ploše. Ženy a děti jsme oddělily od mužů a začali prohledávat domy. Proklepávali jsme i zdi, jestli tam nemají schované zbraně. Našli jsme je. Do studny jsme naházeli granáty. Pak jsme sebrali všechny zpravodajsky upotřebitelné materiály a stáhli se," dodal veterán.

Držet hubu a krok - za zásluhy po zásluze potrestat

„Nikdy, ani když jsme někoho zabili, jsme necítili nějaké zadostiučinění nebo radost. Nejsme zabijáci," říká Flígr. Když ale bylo konečně po akci jisté, že dopadli toho pravého, měli čeští komandos strašnou radost. „Konečně tady nějaká česká jednotka udělala něco pro své krajany, jiné české vojáky. Čekali jsme, že jim aspoň řeknou: Kdyby se vám něco stalo, máme tady jednotku, která vás z toho vyseká. Neměli jsme ale potřebu o tom nikde mluvit, jako třeba prostějovská šestsetjednička. Brali jsme to tak, že takové speciální jednotky jako jsme my nebo oni, o své práci nemluví. No a vidíš," přechází Flígr do tykání, „dnes jsou oni legendami a po nás neštěkne ani pes. Jen podplacený pan Gazdík z Mladé fronty na nás kydá hnus," dodá veterán SOG, který byl společně se svými kamarády do skončení své mise mnohokrát ve „fajru", jak se v žargonu bojovníků říká boji.

Velmi emotivní scénu ale zažil Flígr a Just se svými kamarády i po skončení akce, která jim přinesla uznání i od profesionálů kalibru amerických Special Forces. „Když jsme přijeli za zraněným kolegou Festem s utrženou nohou, ležel vedle něj i Chuďas (přezdívka por. Chudého- pozn. red.). Vyprávěli jim o té akci a on mi najednou ukázal na laptopu to samé stáhnuté video z YouTube, se kterým jsme operovali i my. Vůbec netušil, že se přitom dívá na chlapa, který ho doživotně zmrzačil a který mu zabil kamaráda," říká Flígr. „Povídám mu, koukáš se na toho zmetka, který ti odpálil nohu a on v šoku říká - to není možné! Se slzami v očích nám pak děkoval, že jsme ho nejen pomstili, ale udělali něco i pro další naše vojáky. Bohužel, byl taky jediný, kdo nám za to poděkoval," říká s tvrdým výrazem v očích Flígr.

A jak se totiž jemu a dalším bezejmenným českým hrdinům jejich rodná vlast za nasazení vlastních životů v boji s nepřítelem, který nebere zajatce, odvděčila? Typicky česky - nijak. Jen pohrdavým a přehlíživým mlčením. „Kopli nás prostě do prdele, i když vedení o našem úspěchu bylo od Američanů dobře informováno. Ti také byli jediní, kteří nám poděkovali a vyslovili uznání," znechuceně říká Flígr. Zajatého vraha českých vojáků dokonce podle Flígra nevyslechl ani nikdo z české policie. „Když jsme ale rozbili auta na mině, vyslýchali nás kvůli takové ve válce prkotině dva týdny," znechuceně mávl rukou Flígr.

„Už ministr Rašín tvrdil, že za službu vlasti se neplatí. Je ale zajímavé, že právě kvůli penězům by naprostá většina našich politiků prodala do bordelu i vlastní matku," řekl ParlamentnímListům.cz historik Petr Úpický. Armádní expert Jan Střelka zase připomněl, jak se politici dokážou zajímat o vojáky, jen když jde o jejich vlastní kůži. „V kritických okamžicích útoku na Dukelský průsmyk prosili komunističtí peciválové v Moskvě, ale i demokratičtí politici z mise ministra Němce vojáky našeho sboru, aby šli znovu do útoku. Třeba i několikanásobně zranění. Tvrdili, že jim to vlast po válce nikdy nezapomene. Což se taky stalo - skoro všechny z toho mála, co masakr v Karpatech přežili, po únoru 1948 vyhodili z armády. Spoustu z nich navíc zavřeli do kriminálů a gulagů a mnoho dokonce popravili," říká tvrdá, ale historicky doložitelná slova Střelka. Jak také dodává, nemyslí si přitom, že by dnešní generace „elity národa" byly lepší, než ty válečné, de facto ještě prvorepublikové.

Válka v Afghánistánu „slaví" 10. narozeniny

Pro samotné vojáky je takové macešské chování vlastní státu i vlastního ministerstva k jejich nebezpečnému poslání těžko pochopitelné. Pro jejich blízké daleko od nich doma, kteří se půl roku každou vteřinou děsí, že jim před domem jako ve scéně z amerického filmu „Zachraňte vojína Ryana" zastaví vozidlo s velitelem útvaru, právníkem a psychologem, aby jim oznámili, že jejich muž, manžel, syn nebo otec padli, pak zcela nenormální. „Děláme jen svou práci, to, na co jsme cvičeni. Jsme tady dobrovolně, ale takové přehlížení, jaké doma zažíváme za to, co jsme tady v potu, krvi a prachu dokázali, snad neznají žádní naši spolubojovníci z druhých armád," svěřil se ParlamentnímListům.cz se svými pocity další z afghánských veteránů, který prošel Afghánistánem v roce 2009.

Vzpomínal třeba, jak si vojáci z jeho kontingentu museli sami zaplatit své medaile, které jim pak byly slavnostně předány. Podobný otřes zažili před nimi i někteří veteráni z Iráku. „Ty kousky plechu stály mimochodem jen asi 17 dolarů a v té době si u nás na ministerstvu a generálním štábu dávali důstojníci vyrábět na zakázku ze státních peněz třeba hedvábné slipy se zlatou vyšitou generálkou hodností," zuří veterán, kterému podle jeho slov, citovaných v knize Čeští lvi pod Hindukúšem, která má vyjít letos v zimě, po návratu domů upřímně poděkoval jen bezdomovec, který bydlel kousek od jeho domku. Přitom čeští vojáci jsou spojeneckými vojáky nebo nadřízenými veliteli ze štábu ISAF hodnoceni velmi vysoko. „Ano, bohužel si nás více cení cizinci, než vlastní krajané," dodává k tomu bojovník SOG Flígr.

Shodou okolností v pátek 7. října to bylo deset let, kdy po rozkazu tehdejšího prezidenta USA George W. Bushe zahájili Američané útok na Afghánistán. Zatímco v USA se tomuto věnovala celá řada médií, u nás ani pes neštěkl. Dokonce i webové stránky ministerstva obrany na první stránce informují o svých problémech s uniformami. Tento útok proti cizí zemi dostal nejprve krycí jméno Infinite Justice, ale protože je toto spojení používáno také jako atribut Boha hned v několika náboženstvích, byla operace záhy přejmenována na „Trvalá svoboda". Aby prý ještě více neurážela muslimy. Ačkoliv režim a vláda Tálibánu padly už 13. listopadu 2001, různé skupiny a tlupy Tálibánu, banditů i lokálních warlordů bojují proti spojeneckým silám i vlastní vládě dosud.

Dále čtěte:
S válkou v Afghánistánu má zkušenost přes 7000 českých vojáků
Zahraniční mise stály loni českou armádu přes dvě miliardy

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Petr Blahuš

17. listopad

Dobrý večer, pane Zdechovský, chci se zeptat, jak se díváte na prohlášení našeho vrcholného politika, cituji: Ne každý názor musíme respektovat a ne každý názor je stejně "hodnotný"? 35 let po revoluci je schopen toto říci do rozhovoru nás premiér? Opravdu? Svůj názor raději vyjadřovat nebudu, ale ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pomoc po povodních: Prezident Pavel nesl krabici. „Proč radši neposlal hradní stráž?“ ptá se generál

17:57 Pomoc po povodních: Prezident Pavel nesl krabici. „Proč radši neposlal hradní stráž?“ ptá se generál

Proč tentokrát při povodních masivněji nepomáhá armáda? A je správné, aby prezident osobně pomáhal v…