Desítky vyznamenání za jednu akci: České vítězství, o kterém se neví

02.06.2012 19:38 | Zprávy

ParlamentníListy.cz získaly jako první exkluzivní informace o několikadenních tvrdých bojích mezi americkými a našimi vojáky a fanatiky afghánského Tálibánu. Opět se tak potvrdilo, že současní čeští vojáci se mohou směle rovnat svým předchůdcům, legionářům, i vojákům II. odboje.

Desítky vyznamenání za jednu akci: České vítězství, o kterém se neví
Foto: Archiv
Popisek: Pandur II

Podrobnosti o bojovém střetu našich válečníků v kritickém prostoru Baraki Barak redakce zjistila shodou okolností právě v čase, kdy si celá země připomíná významné 70. výročí úspěšného útoku československých parašutistů ze skupiny Anthropoid na německého válečného zločince Reinharda Heydricha.

Úspěšné bojové vystoupení amerických vojáků bojového uskupení Bulldog spolu s našimi vojáky, symbolicky přímými následovníky Anthropoidu z chrudimského výsadkového praporu, potvrdil ParlamentnímListům.cz i náčelník generálního štábu Vlastimil Picek. „V přímé souvislosti se zapojením do operace Desert Serpent udělil můj zástupce odznak za bojový kontakt sedmnácti příslušníkům 8. jednotky PRT. Další tři příslušníci jednotky byli oceněni za výtečné výkony při plnění operačních úkolů Záslužnými kříži ministra obrany, čtyři čestnými odznaky Za zásluhy, a další obdrželi věcné dary,“ sdělil ParlamentnímListům.cz Picek.

Ačkoliv k bojům došlo již v září roku 2011, kvůli interním armádním pravidlům o nich nebyly veřejnosti poskytnuty informace.

Podle Picka se jednalo o jednu z mnoha desítek podobných operací, kterých se naši vojáci od roku 2008 během svého působení v Lógaru zúčastnili. Přesto Picek toto bojové vystoupení hodnotil velmi vysoko, už proto, že se jednalo o skoro týdenní bojovou akci, do které byli naši vojáci nasazeni v noci a aeromobilním způsobem. „Všichni čeští vojáci v zahraničních operacích ovšem plní svoje úkoly velmi profesionálně a spolehlivě, což slyším při setkáních se svými zahraničními kolegy ze všech stran,“ uvedl Picek.

Současná bezpečnostní situace v Afghánistánu je podle Picka, alespoň v operačním prostoru českých kontingentů PRT a OMLT v Lógaru a Wardaku, ovlivněna následky nedávných ničivých jarních povodní. „Během záplav zahynulo asi 200 osob a mnoho dalších je dosud bez přístřeší. Záplavy teprve doznívají a v současné době probíhá odstraňování škod,“ řekl Picek.

Jak ale Picek přiznal, bez ohledu na řádění přírody ovšem v poslední době přibývá bojové aktivity povstalců a protivníků českých i spojeneckých vojáků. „To je ale na jaře v Afghánistánu pokaždé. Bojová aktivita povstalců vyvrcholí vždy v létě,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz armádní expert Petr Úpický. „V měsíci květnu došlo v porovnání s rokem 2011 k určitému navýšení počtu útoků nepřímou palbou na základnu Shank, kde jsou naši vojáci. V provincii Wardak se počet bezpečnostních incidentů vrací na úroveň loňské jarní a letní sezony. Významný podíl na tom má návrat povstaleckých velitelů z Pákistánu do provincie Wardak. Lze očekávat zvyšování počtu bezpečnostních incidentů souvisejících s nárůstem povstaleckých aktivit, zejména podél páteřní komunikace HW-1,“ dodal Picek.

Čeští paras do akce - první boj

Úkolem našich bojovníků bylo v rámci zmíněné bojové mise poskytovat svým americkým kolegům z Task Force Bulldog a odřadu vojáků ANA (Afghánská národní armáda) palebnou podporu při postupu krizovou oblastí distriktu Baraki Barak a zajišťovat je proti nenadálému palebnému přepadu. Českou jednotku mimo jiné tvořil také předsunutý letecký a dělostřelecký návodčí a dvoučlenný odstřelovačský prvek. Hmotnost v batozích nesené munice a velkých zásob vody (až šest litrů na hlavu a den) plus trocha jídla dosahovala 58 kilogramů.

„Po vysazení se jednotka rozdělila na dvě části, zajistila prostor, zorientovala se a vydala na místo, odkud jsme měli zajišťovat Američany,“ popsal velitel jedné ze skupin českého oddílu. Kvůli svému úkolu - palebné podpoře -  se Češi museli vyšplhat na blízkou výšinu, aby mohli dobře Američany krýt. Převýšení 120 metrů na necelý kilometr za situace, kdy většina mužů měla kromě svých zbraní a dalších desítek kilogramů munice, výbušnin, vysílaček apod., nesených na svých taktických vestách, na zádech ještě skoro půl metráku, dalo českým paragánům dost zabrat. Také nepřítel se jim rozhodl první momenty akce pořádně osladit „přivítáním“ palbou.

„Asi po deseti minutách se na nás spustila palba z vesnice pod námi. Střelba však byla poměrně nepřesná a proto jsme ve skrytu vyčkali až do jejího ukončení bez našeho opětování palby, abychom neprozradili naši další činnost. Poté jsme pokračovali v přesunu. Tato situace se opakovala ještě dvakrát,“ popsal tyto okamžiky velitel českých průzkumníků.

Na prahu smrti

K dalšímu boji došlo už zanedlouho, hned v dopoledních hodinách prvního dne akce. Během aktivní podpory postupujících Američanů a oddílu Afghánců z ANA se čeští parašutisté dostali do bojového kontaktu s Tálibánem. Na jejich palbu okamžitě zareagovali a po zjištění, odkud po nich nepřítel pálí, tlupu zahnali na ústup. „Po krátké době jsme opravdu určili několik osob, které byly vyzbrojeny zbraněmi pro Afghánistán příznačnými - AK47 Kalašnikov. V této chvíli měli hlavní slovo naši odstřelovači, kteří svojí činností vytvořili podmínky pro další působení americké manévrové jednotky, která tak mohla pokračovat v plnění svého úkolu,“ popsal typickou armádní češtinou, tak vzdálenou od normálního jazyka, velitel českých výsadkářů.

Zbytek dne, noc i druhý den bojové operace pak podle něj proběhl víceméně klidně, bez střelby, o to větší boj se ale strhl třetí den akce. „Skupina povstalců zahájila z východní strany střelbu, která nás doslova přibila na místě,“ popisuje okamžiky smrtelného nebezpečí svého i svých mužů velitel Čechů. O bytí a nebytí rozhodovaly vteřiny - a kousek válečného štěstí. „Pouze jeden z nás byl schopen opětovat palbu a krýt zbytek jednotky. V této chvíli nám nezbylo nic jiného, než povolat leteckou podporu. Díky vycvičenosti leteckého návodčího jsme se z této téměř bezvýchodné situace dostali, aniž bychom utrpěli zranění či větší škody,“ pokračuje poručík a potvrzuje tak známý fakt, že Afghánci až na čestné výjimky jsou mizernými střelci.

Protože se ale pravděpodobně jednalo o dobře připravenou velkou nepřátelskou léčku, téměř vzápětí po odletu spojeneckých vrtulníků se do palby Tálibánu dostali sousedé české jednotky. „Naši kolegové, vzdálení od nás asi dva kilometry, ale museli řešit složitější situaci - napadení ze tří stran. Díky dobré koordinaci a obrovské palebné síle se ale dokázali z tohoto kontaktu vyvázat a pokračovat v plnění svého úkolu,“ přiznal český velitel nebetyčný rozdíl v technologiích a možnostech mezi Spojenci a povstalci. Ten je podle expertů hlavním důvodem toho, proč dosud nedošlo k totální porážce koaličních sil.

Pot a krev

Zbytek operace Desert Serpent se už nesl v klidnějším duchu. Americká čistící - manévrovací – jednotka se přesunula o kus dál na sever a Češi zůstali pro ochranu jejího týlu ve svých vybudovaných a chráněných pozicích. V předvečer svého odletu zpátky na Shank sbalili veškerý materiál a zahladili stopy po svém působení, načež se zajištěným způsobem namáhavě přesunuli nepřístupným skalním terénem k místu vyzvednutí. „Každý z nás v těchto chvílích v neschůdném terénu afghánských hor pocítil tvrdost a ostrost kamenů, které nám způsobili nespočet oděrek a malých tržných ran,“ přiznal četné pády zaviněné nočním přesunem horami Hindukúše velitel českých výsadkářů.

Pak už zbývalo jen zajistit přistávací prostor před příletem „autobusu“ Chinook CH-47 a vyčkat na jeho přílet. Po vytyčení plochy a rychlém nastoupení se pak stroj okamžitě vznesl prudce do výšky a během několika minut přepravil unavené, špinavé, roztrhané, ale naštěstí jinak zdravé a živé české parašutisty na základnu Shank.

Bohužel, zdaleka ne ze všech bojových střetů s Tálibánci, válečníky Hízb-e- Islámí nebo jinými bandami se čeští vojáci vracejí bez prolité krve. Například přesně na den před rokem najelo v sousední provincii Wardak u osady Salar české obrněné vozidlo Iveco na nástražný výbušný systém (IED). Nálož o hmotnosti asi půl metráku výbušniny byla ukrytá v propustku pod asfaltovou silnicí, a tak naši vojáci, sloužící u nás doma v rámci 73. tankového praporu v Přáslavicích, neměli šanci. Prakticky okamžitě a na místě zahynul rotmistr Robert Vyroubal, krátce poté zahynul také afghánský tlumočník. Lehce zraněn byl také velitel 2. jednotky OMLT podplukovník Michal Kucharský. Další český voják, rotný Ivan Vorel, přežil jen zázrakem. Exploze mu těžce poranila hrudník, roztříštila několik žeber a jeden úlomek mu dokonce uvázl v páteři. O několik týdnů později dostal kulku do hlavy další český voják.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

 

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Petr Blahuš

Co myslíte, že bude nyní s Ukrajinou?

Trump přeci dávno deklaroval, že pomoc Ukrajině omezí. Myslíte, že má Ukrajina bez USA šanci Putinovi vzdorovat? Že EU dokáže pomoc ze strany USA nahradit? Podle mě je toto začátek konce Ukrajiny-bohužel. PS: Myslíte, že se Trupmovi podaří konflikt ukončit, čímž se před volbami chvástal? A proč se o...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pomoc po povodních: Prezident Pavel nesl krabici. „Proč radši neposlal hradní stráž?“ ptá se generál

17:57 Pomoc po povodních: Prezident Pavel nesl krabici. „Proč radši neposlal hradní stráž?“ ptá se generál

Proč tentokrát při povodních masivněji nepomáhá armáda? A je správné, aby prezident osobně pomáhal v…