Při průzkumu veřejného mínění byla jejich životní úroveň posuzována z pohledu individuálního příjmu a z pohledu příjmu domácnosti. I když přes 93 procent zaměstnanců není ohroženo chudobou ani podle jednoho kritéria, naopak pouze 0,5 procenta (tedy 17 tisíc) zaměstnanců mají nízkou životní úroveň podle obou uvedených kritérií. Dalších asi 2,2 procent (cca 70 tisíc) zaměstnanců jsou ti, jejichž celkový osobní příjem je nižší než hranice chudoby pro jednočlennou domácnost, ale žijí v domácnosti, která přesto není považována za chudou. A konečně 4 procenta (136 tisíc) zaměstnanců pracujících na plný úvazek po celý rok má sice příjem, který je vyšší než hranice chudoby pro jednočlennou domácnost, ale žijí v domácnosti, která je příjmovou chudobou ohrožena jako celek. Pokud se procenta přepočtou na čísla, jde o asi dva statisíce Čechů a Moravanů. A to není malé číslo.

Kdo je pracující chudý? Podle statistiků a sociologů lze pracující chudé definovat buď z hlediska jednotlivce nebo domácnosti. „Z individuálního pohledu do skupiny lidí, kteří práci mají, a přesto jsou ohroženi příjmovou chudobou, patří pracovníci s nízkou mzdou. Jejich hodinová mzda je srovnávána s průměrnou či mediánovou hodinovou mzdou v dané populaci, například s hranicí dvou třetin mediánové mzdy. Z pohledu domácnosti jsou pracující chudí definováni jako pracovníci žijící v chudé domácnosti. Za chudé jsou tedy považováni ti, jejichž příjem domácnosti (někdy také poměrný) je nižší než 60 procent národního příjmu,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Jaroslav Huk ze střediska empirických výzkumů agentury STEM.

Průměrná mzda stoupá, jenže…