Argentinský prezident v paláci Žofín na přednášce pořádané deníkem E15 po svém příchodu do sálu převzal ocenění za svou práci, což komentoval s tím, že ocenění vnímá coby uznání snažení své vlády v boji za svobodu.

Následně se rozhodl říci malou fotbalovou anekdotu o svém vztahu k liberalismu. „Když se jdete v Argentině podívat na fotbalový zápas, a vidíte tribuny plné diváků – velmi šťastných lidí, mnoho barev, vše je velmi pestré, velmi malebné, tak je to podívaná sama o sobě. Ale bez ohledu na to, jak jsou tribuny vyzdobené, jak vypadají a je na nich atmosféra sebelepší, tak pokud Messi do míče uprostřed hřiště nekopne, tak se nic nestane,“ započal svou přednášku argentinský prezident.

„Proč to říkám? Protože je velmi důležitá kulturní bitva a šíření myšlenek. To, co děláte na akademické půdě, je velmi důležité, ale bez politické akce se nikam nedostanete,“ vysvětlil Milei, proč započal s fotbalovou metaforou.

„Jediný skutečný způsob, jak zastavit postup socialismu, etatismu, kolektivismu, konstruktivismu, je postavit se jim a bojovat s nimi, a to nejen na kulturním poli, ale i na poli politickém,“ poznamenal následně s tím, že právě zastánci těchto směrů jsou ti, co „útočí na branku“ a je tedy potřeba se proti nim bránit i skrze politiku.

Zmínil, že jeho cesta k tomu, aby se stal ekonomickým liberálem, nebyla vůbec jednoduchá, jelikož se na mnoha univerzitách absolventům nikdo nesnaží říci, že existují osobnosti, které zdůrazňovaly důležitost svobody. „Často říkám, že když se v Argentině zeptáte absolventa ekonomie, kdo je Ludwig von Mises, řekne vám, že si myslí, že je to devítka v nizozemském národním týmu,“ konstatoval Milei, že se o významném ekonomovi rakouské školy, jenž varoval před kolektivismem, běžně na akademické půdě neučí.

A rozhovořil se i o tom, jak postupně přecházel z ekonomických směrů načichlých marxismem, jak se zdokonaloval v matematice či od keynesiánství k neoklasické ekonomii, u níž mu však neseděl například postulát klesajících mezních výnosů, jelikož ukazatel HDP na obyvatele v posledních dvou stovkách let vykazoval mnohem větší růst, než o kolik rostla světová populace, a přestože množství práce v ekonomice roste prudce, produkt se zvětšuje více než úměrně.