Nejdříve uvedl, co ho k sepsání Blanického manifestu vedlo. Po měsících nicnedělání se tisíce jeho známých ocitají na pokraji existenčních starostí: „Jsou tlačeni do bídy, lidi, které znám a měli práce dost, dnes zvažují, že nemají ani na jídlo a jsou to osobnosti, u kterých byste se divili, že je to možné. Stát nás tlačí do bídy,“ začal Daniel Landa. A stěžejním tématem manifestu má být právě svoboda. „S našimi svobodami je nakládáno, jako bychom patřili někomu jinému, takže jsme se rozhodli nenechat to být a nemlčet. Blanický manifest není sice úplně konkrétní, ale chceme zařvat na politiky odleva doprava, aby si dali pozor, jak se k nám chovají a jak se chovají k našim svobodám,“ uvedl zpěvák s tím, že se to týká všech současných politiků, nemá na mysli nikoho konkrétního.

Landa: Kdo drží hubu, nemá nic

Podle Landy má být manifest bouchnutím do stolu. Upozornil, že pokud budou lidé mlčet, politici budou dál zkoušet, kam až mohou zajít. „Už je dobré nedržet hubu. Kdo drží hubu, nemá nic,“ prohlásil Landa. A pak představil konkrétnější části manifestu. „My, občané této země, jako občané dalších zemí Evropy, jsme již dlouho nenápadně a postupně přetvářeni. V důsledku ztráty jednotící myšlenky, vzájemné sounáležitosti, úcty sdílených hodnot a zdravé sebedůvěry se z nás stává čím dál více rozdělená a rozhádaná masa, jejíž ambice se omezily na spotřebu a bezohlednou soutěživost,“ vysvětloval.

Podotkl současně, že nemáme vzájemný respekt a úctu. Za vyjádření rozdílného názoru je člověk okamžitě napadán bez úcty a bez respektu. „Jestliže někdo nechce nebo chce z nějakých důvodů migranty, musíme spolu komunikovat a nebýt kvůli tomu nazýváni rasistou, fašistou ani žádným jiným istou. To je můj občanský názor, ani ne tak hudebníka, jako názor táty a manžela. Neexistuje, aby mě někdo šoupal do rohu extremistů. Na svůj názor máme právo a někdo vytváří tlak, aby byl jen jeden určitý názor ten správný. Tak to nefunguje a ani nemůže ve svobodné společnosti fungovat.“ Landa zdůraznil, že musíme unést odlišné názory a vyjádřil obavu nad tlakem k jednotnému vidění světa. Podle jeho slov jsou lidé pod pláštíkem veškerého materiálního komfortu krok za krokem zbavováni svých těžce vydobytých individuálních svobod a zodpovědnosti za sebe, své životy, své činy a vzájemnosti s ostatními.

Svobodný člověk má řešit čtyři věci: Bezpečnost, zdraví, prosperitu a myšlení

Sám byl prý vychován v tom, že svobodný občan má řešit čtyři věci. Jednak vlastní bezpečnost do příjezdu policie, protože máme mít možnost řešit bezpečnost sami jakoukoliv zbraní do příjezdu policie. Zdůraznil, že v Německu a v Anglii není dovoleno mít nože určité velikosti. Dále se jedná o prosperitu ve smyslu nespoléhat se na dotování státem, zdraví a myšlení. „Nikdo by nám neměl říkat, jak máme přemýšlet, co si máme myslet a co máme říkat. Když tyto čtyři pilíře začne přebírat stát, jmenuje se to totalita,“ řekl za bedlivé pozornosti asi padesátky přítomných Daniel Landa.

Prohlásil, že podobně jako před rokem 1989 zažíváme společenskou cenzuru a dehonestaci, ať už na Facebooku, YouTube či v médiích. Pod záminkou ochrany společnosti jako celku jsou prý z dospělých členů společnosti poslušné objekty, kterým je sdělováno, co si mají myslet, co si mohou dovolit říkat a co mají dělat. Tento vývoj se prý nedá označit jinak, než jako úpadek a nehodlá tomu přihlížet.

V rámci Blanického manifestu požaduje svobodu jako zodpovědnost a otevřené konzultace ke všem normám, které ji občanům ubírají. „Jestliže se na nás někdo chystá zakleknout tak, že je schopen zničit i životy, rád bych viděl veřejnou debatu odborníků z obou stran, zda si to mohou vůbec dovolit? Kritizoval chybějící veřejné diskuze a upozornil, že lidé nejsou děti. Stát by měl naopak pomáhat v podnikání i k důstojnému životu. „Stát má pocit, že my jsme jeho sluhové a objekty, tak to ale nemůže být. Proto je manifest alespoň výkřikem. V tuto chvíli neumím víc, ale alespoň dupnout, že toho máme dost. Chceme dělat svoji práci a žít svoje životy, tak ať koukají dělat svoji práci správně,“ vyzýval hudebník. Dotkl se i kritiky zákazu kouření v hospodách a restauracích, i když sám je nekuřák. Připomněl, že nejdříve museli majitelé oddělit prostory, investovat nemalé prostředky do rozdělení svých provozoven a klimatizací, zatímco zanedlouho zakázali bez náhrady kouření úplně. Připomněl, že se zdravím to nemá nic společného, protože lidé chodí kouřit ven.