Kdo ale očekával, že se na akci bude především rozebírat záležitost, kdy hlava českého státu prohlásila, že Ferdinand Peroutka označil v jednom ze svých článků Hitlera za gentlemana, tak se zmýlil. Publicista Kosatík i spíkr besedy dali hned jasně najevo, že se konkrétně tímto výrokem nechtějí moc zabývat a věnovali mu jen minimum času. Nicméně i tak zazněly na akci zajímavé postřehy i v souvislosti s dnešní českou politikou.

„Jestli ta věta, že Hitler je gentleman, skutečně existuje, tak bych byl rád, kdyby se už konečně našla. Je to zatím jako tasemnice, která někde leží a nedá se léčit. Tak by se alespoň mohla rozběhnout debata o tom, co tím Peroutka vlastně myslel, pokud to vůbec napsal,“ uvedl spisovatel Pavel Kosatík, který byl právě za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život oceněn Výroční cenou Českého literárního fondu a také Nadací Charty 77.

Peroutka nebyl antisemita ani kolaborant

Publicista nejprve seznámil návštěvníky s životem slavného novináře, jenž ve svém mládí za Rakouska-Uherska měl blízko k anarchistům a Jaroslavu Haškovi. Později, jako redaktor časopisu Tribuna a šéfredaktor revue Přítomnost, byl hodně podporovaný ve své práci T. G. Masarykem. Nejvíce sporných diskuzí i mezi současnými českými intelektuály stále vyvolává Peroutkovo působení v médiích za 2. světové války. Někteří publicisté mu vyčítají, že prý ze začátku okupace měly některé jeho výroky zavánět antisemitismem, i když Peroutka sám nakonec skončil v koncentračním táboře Buchenwald.

„Vím, že Bohumil Doležal a Adam Drda Peroutku nedávno kritizovali za to, že v jednom ze svých článků byl pro pomoc židovským emigrantům z Balkánu, ale už se mu nelíbilo jejich příjetí z tehdejšího Německa. Možná, že to byl občanský úlet Peroutky, ale je si třeba uvědomit, jaká panovala před Mnichovem v Československu situace. A ještě ani neexistoval holocaust, ta strašná tragédie,“ konstatoval oceněný literát Kosatík. Ten pak dále vysvětloval, že Peroutka musel i něco napsat k Hitlerovým padesátým narozeninám, a tak vytvořil známý článek Dynamický život, za který byl nejprve odsouzen fašisty a později i komunisty po převratu v roce 1948. „Peroutka se v něm konkrétně vymezil proti okupaci, uznal moc Němců, ale zároveň v něm říká, že Češi je v jejich cestě následovat nebudou. Žádná věta o Hitlerově gentlemanství tam nezazněla,“ doplnil Pavel Kosatík.

Média by se neměla vlastnicky propojovat s politiky

V průběhu diskuze potom zazněl z publika dotaz, jak by asi špičkový prvorepublikový novinář reagoval na dnešní uprchlickou krizi. „Určitě by se nestal exkluzivním komentátorem této situace. Spíše by hledal způsob, jak nabádat lidi, aby sami dospěli ke správnému řešení. Vždy chtěl, aby se Češi oprostili od svého letitého zvyku, nechat zodpovědnost na někom jiném, například na vládní garnituře, a potom jen všechno kritizovat. Zastával názor, že celá společnost se musí sama vzdělávat, aby pak byla schopná přijímat a vytvářet dobrá rozhodnutí,“ odpověděl Peroutkův životopisec.