Ministerstvo práce a sociálních věcí zavedlo od 1. ledna letošního roku vyplácení tzv. výchovného. Jde o finanční příspěvek vyplácený souběžně se starobním důchodem. Jeho výše činí 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě.

„Cílem výchovného je ocenit zásluhy pečujících osob, jejich úsilí o přínos a výchovu nového přispěvatele do důchodového systému a zároveň paušálně kompenzovat snížení důchodu, které nastalo v důsledku kariérních výkyvů souvisejících s výchovou. Docílí se též snížení statistického rozdílu mezi průměrným starobním důchodem žen a mužů, uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí na svých webových stránkách.

Častějšími příjemci výchovného jsou ženy, jelikož v drtivé většině se právě ony během produktivního věku staraly o děti, zatímco muži vydělávali peníze pro rodinu. Ženám se proto výchovné k důchodu připočítává automaticky. Pokud se o děti z jakéhokoliv důvodu primárně staral muž, musí o příspěvek samostatně zažádat, a to od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2024, jinak nárok na výchovné zanikne.

V žádosti je třeba vyplnit předepsaný tiskopis a čestné prohlášení, které jsou k nalezení na stránkách České správy sociálního zabezpečení.

Web Ministerstva práce a sociálních věcí specifikuje profil člověka, kterému výchovné náleží: Osobě (ženě nebo muži), která zajišťovala výchovu konkrétního dítěte v největším rozsahu. Podmínky pro uznání dítěte za vychované budou podobné těm, které platí dosud pro účely snížení důchodového věku žen. Bude se tedy vyžadovat, aby osoba před datem vzniku nároku na starobní důchod pečovala osobně o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků s tím, že pokud se ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, postačí, pokud pečovala aspoň po dobu pěti roků a nepřestala o dítě pečovat před dosažením jeho zletilosti.

Doložte další informace

Tyto podmínky splňuje i pan Jaroslav Belička. Před třemi lety odešel do předčasného důchodu a dne 30. 11. 2022 požádal o výplatu výchovného. Do dnešního dne mu však částka nebyla přiznána.

Nejde ale jen o dlouhou dobu, po kterou se výplata řeší. Kamenem úrazu, který výplatu výchovného primárně zdržel, se v případě pana Jaroslava Beličky stala jeho specifická rodinná situace…

Jaroslav Belička byl podstatnou část svého produktivního života na výchovu sám. Soud mu syna po rozvodu svěřil do péče, protože jeho matka trpěla duševní chorobou. Před několika lety zemřela na rakovinu.

Citlivou informaci o zdravotním stavu, který exmanželce nedovolil se o syna starat, však Jaroslav Belička v žádosti o výchovné a v čestném prohlášení nesděloval. Z oficiálních pokynů vyplývalo, že k tomu není důvod. K přiznání výplaty výchovného mělo stačit, jak uvádí Ministerstvo zdravotnictví, vyplnění příslušných dokumentů.

Až když v lednu Jaroslav Belička na svém účtu výchovné neviděl, napsal na Okresní správu sociálního zabezpečení v Praze-východ, kam podle bydliště spadá. Uvedl, že je starobní důchodce a podle pokynů si podal žádost o přiznání výchovného. „Žádost jsem doložil rozhodnutím soudu o svěření syna do mé péče. Bohužel prozatím se mi v lednovém oznámení o valorizaci tato částka (500 Kč) neobjevila,“ napsal v e-mailu Jaroslav Belička.

Odpověděla mu vedoucí oddělení důchodového pojištění: „Vzhledem k tomu, že příslušná zákonná ustanovení nabyla účinnosti teprve dnem 1. 1. 2023, lze rozhodovat o tzv. výchovném na základě podané žádosti nejdříve od tohoto dne, a to v 90denní zákonné lhůtě běžící od tohoto data. Během této lhůty, která může být prodloužena z důvodů šetření rozhodných skutečností nebo existence sporu o tom, který z rodičů vychovával ve větším rozsahu, bude žádost vyřízena. Tzn. dotyčný obdrží rozhodnutí a v případě nároku na výchovné poté i doplatek za období od ledna 2023 do data zařízení pravidelné výplaty důchodu ve výši, která již zahrnuje zvýšení starobního důchodu za vychované děti. Současně sděluji, že každou žádost je třeba posoudit individuálně. V případě, že bychom potřebovali Vaši součinnost, tak samozřejmě budete informován.“

Tento e-mail přišel Jaroslavu Beličkovi 22. 2. 2023. Jen o dva dny později, tj. 24. 2. obdržel písemnou výzvu od stejného úřadu.

V ní se shrnuje situace, tedy že Jaroslav Belička podal žádost o výchovné dne 30. 11. 2022, protože od 7. 4. 1998 do 27. 3. 2006 pečoval v největším rozsahu o syna Lukáše.

Po několika odstavcích ale úřední dopis požaduje dodání dalších informací: „Aby tedy mohlo být o Vaší žádosti o výchovné rozhodnuto, je nutno ohledně rozhodujícího podílu na výchově zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Vzhledem k tomu, že již nelze získat vyjádření druhé pečující osoby, vyzýváme Vás k poskytnutí následujících informací: V čem spočíval rozsah Vaší osobní péče o dítě oproti matce dítěte, případně jiné osobě, která se na péči o dítě také podílela.

Zda, jakým způsobem a v kterém období ovlivnila péče o dítě negativně Vaši pracovní kariéru (např. uveďte dobu zaměstnání s kratšími pracovními úvazky, zda jste během své pracovní kariéry čerpal ošetřovné při péči o nemocné dítě atd.).

Kdo osobně a celodenně pečoval o dítě do 4 let jeho věku.“

Jaroslav Belička dostal na vyjádření 30 dnů s tím, že bez těchto informací nemůže ČSSZ o jeho žádosti kladně rozhodnout.

„Je to naprosto šílený princip,“ rozčílil se v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz jeho syn Lukáš. „Na jednu stranu nám vláda a ministr Jurečka tvrdí, jak se starají o občany, jak stačí jen zažádat a vše je vyplaceno. Realita je však taková, že aby člověk dostal pár korun, které mu právem náleží, musí se doslova vysvléct donaha a neznámým úředníkům dokládat citlivé informace, o kterých nikdo neví, kde nakonec skončí.“

Zdržovací taktika

„Dost mě to překvapilo,“ popsal ParlamentnímListům.cz svou reakci po obdržení dopisu Jaroslav Belička. „Když jsem totiž žádost v listopadu podával, úřednice mi říkala, že v tom nevidí sebemenší problém, protože jsem vyhověl liteře zákona, že je vše v pořádku, a v lednu mohu očekávat příspěvek. Když se však nic nedělo, znervózněl jsem a napsal na úřad. Co mi přišlo, to jste viděli. Zarazila mě však ta arogance, se kterou mě vyzývají k dodání dalších dokumentů.“

Podle Jaroslava Beličky mělo ministerstvo, resp. ČSSZ, informovat veřejnost přesněji: „Pokud chtějí po žadatelích nějaké další podmínky, ať to uvedou ihned. Místo toho lidé čekají x měsíců, aby se pak dozvěděli, že musejí dokládat další dokumenty. Přijde mi to jako zdržovací taktika, aby žadatele odradili.“

Jaroslav Belička tedy sedl k počítači a napsal příslušnému úřadu dopis, ve kterém podrobně popsal rodinnou historii, duševní nemoc své exmanželky a důsledky, které vedly k tomu, že se o syna musel starat sám.  

„O syna jsem pečoval a financoval veškeré jeho potřeby po celou dobu jeho školní docházky sám. Poté i během dalšího studia po jeho 18. roce. Bývalá manželka nijak nepřispívala, neplatila ani soudem určené alimenty. Vzhledem k jejímu stavu jsem to ani nepožadoval,“ uvedl pro příklad a doplnil dopis o několik příloh včetně psychiatrického posudku.

„Když jsme tu výzvu dostali, vůbec jsme nevěděli, jak postupovat,“ řekl ParlamentnímListům.cz syn Lukáš Belička. „Nebyly tam uvedeny konkrétní dokumenty, museli jsme odhadnout, co po nás chtějí, sehnat ty papíry, a ještě sepsat slohovou práci. To mi přijde hodně ponižující. Nevím, zda je v pořádku vypisovat opravdu citlivé informace o zdravotním stavu a rodinných poměrech nějakým úředníkům. Jakou máme garanci, že to nebude zneužito? Psát to lékaři nebo soudu, to je jiná věc, ale na správu sociálního zabezpečení? To už mi přijde trochu moc. V jiných případech čestné prohlášení stačí, a tady člověk musel prozradit úplně všechno.“

Důchodci přes palubu

Jaroslav Belička potřebné dokumenty na ČSSZ poslal. Už je to ale více než měsíc a z úřadu nepřišlo žádné vyrozumění.

„Asi před čtrnácti dny jsem tam psal znovu, e-mail byl sice přečten, ale dosud nemám reakci. Myslím, že oni prostě čekají, že to člověk odpíská nebo to nějak vyšumí… Dokonce bych se nezdráhal říct, že úředníci dostali seshora příkazem, aby žádosti šmahem zamítali. Tomu bych se opravdu nedivil. Státní rozpočet je víme kde a důchodci jsou skupina, která se neumí bránit. Proto je snadné je hodit přes palubu,“ říká rozčileně Jaroslav Belička.

Vadí mu však ještě jedna věc: „Pořád se tady mluví o rovnoprávnosti. Že ženy i muži jsou před zákonem rovni, a když dojde k nějakým pochybnostem, je z toho kauza. Co ale tento případ? Ženy mají na výchovné nárok automaticky. Porodí dítě a je to. Ale to ještě vůbec nedokazuje, že se o dítě starají. Muži to však musejí složitě dokazovat. To mi nepřijde v pořádku. Někdo by se měl zamyslet nad tím, jestli tento přístup neodporuje ústavnímu právu na rovnost před zákonem?“ poukazuje na „dvojí metr“ ve výplatě výchovného Jaroslav Belička.

Odpověď ani rozhodnutí zatím nemá, zároveň však říká, že jsou v Česku lidé s horšími problémy: „Vím, že můj příklad je jen kapka v moři. Máme tady lidi, kteří čekají na samotný důchod několik měsíců a úřady je nechají napospas osudu. To je mnohem horší. Jsem však přesvědčen, že díky medializaci mého případu veřejnost uvidí, jak to v našem systému nefunguje a jak se vláda stará o své občany. Třeba se díky tomu něco ve společnosti pohne,“ věří Jaroslav Belička.