Videodokumentování některých úkonů postupně přijali i soudci. Mnozí neskrývali uspokojení, když jsou některé složité úkony zadokumentovány nejen písemnou formou, ale i videozáznamem. Písemný záznam je pochopitelný do té míry, jak srozumitelně je podán konkrétním vyšetřovatelem. Řadu významných momentů není možné písemně zachytit, například přemýšlení nad položenou otázkou, nejistotu nebo naopak spontánnost při výpovědi, mimiku obličeje.

Videozáznam je dynamicky zachycený obraz a zvuk v prostoru a čase, který zaznamenává postupně probíhající děj.

Videografie je metoda, která zahrnuje vyhotovení videozáznamu průběhu události a následnou analýzu zaznamenaných obrazových a zvukových informací s cílem získat informace ke konkrétní zjišťované skutečnosti.

Jak se tedy videografie zrodila?

„Na podzim roku 1993 jsem dostala přidělený případ loupežného přepadení, v objektu společnosti Zempo Bečváry, při kterém po přepadení strážného byly ukradeny cigarety v hodnotě asi 12 milionů korun. V té době jsem pracovala u policie necelé dva roky. Měla jsem za sebou vyšetřování několika méně složitých případů a můj první případ pokusu o vraždu skončil změnou právní kvalifikace. Prověrkou výpovědi na místě činu se mi tehdy podařilo potvrdit obhajobu obviněného, že zranění prostořeké manželky byla nešťastná náhoda. Videozáznam tohoto úkonu značně srazil moje sebevědomí. Po letech kantořiny jsem si myslela, že mám slovní projev na úrovni. Ukázalo se, že mám hodně co napravovat – slovosled při pokládání otázek, omezení parazitických slov, manipulaci s mikrofonem,“ říká pro ParlamentníListy.cz někdejší vyšetřovatelka a analytička policejního prezidia Jiřina Hofmanová.

Loupežné přepadení, o kterém hovoří, spáchala organizovaná skupina deseti pachatelů.

Z videozáznamu nejdůležitějších momentů z vyšetřování loupežného přepadení v Bečvárech.

Nejmladšímu, netrestanému pachateli bylo 17 let a nejstaršímu recidivistovi 41 let. Jeden z pachatelů v době přepadení zajišťoval jako pracovník hlídací společnosti ostrahu napadeného objektu. Předal ostatním informace o způsobu ostrahy objektu a plánek s vyznačením místa zájmového skladu cigaret. Měl také za úkol pod záminkou přivolat na vrátnici svého kolegu. Toho maskovaní pachatelé srazili k zemi, násilím ho svázali, zalepili oči a uši, nasadili roubík, odvlekli do sociálního zařízení a tam přivázali k ústřednímu topení. Jeden z pachatelů svázaného strážného hlídal a přikládal mu k hlavě kovovou tyčku, která simulovala hlaveň zbraně.  

Všichni obvinění, kteří se zúčastnili fyzického napadení strážného o něm vypovídali před vyšetřovatelkou nebo před soudcem, a to ještě před umístěním do vyšetřovací vazby. Většina podrobně popisovala jednání ostatních, ale popisem vlastní činnosti se od fyzického napadení strážného distancovala. Stručně řečeno: každý tvrdil, že se díval, jak ostatní strážného bijí.

Po týdenním pobytu ve vazbě začali obvinění svoje výpovědi účelově měnit. Snažili se udělat z poškozeného strážného spojence, a tím zvrátit právní kvalifikaci trestného činu loupeže na krádež. Spornou byla také výše způsobené škody, protože poškozená organizace předložila dvě zprávy o výši škody, které se lišily o téměř tři miliony korun. Na začátku devadesátých let šlo o abnormální sumu.