Papež Benedikt XVI. poněkud překvapivě abdikoval. Co to znamená pro Církev? Má to vůbec obdoby? Není to nebezpečný precedens?

Abdikace Benedikta XVI. je bezprecedentní událostí, která se od předchozích abdikací papežů Celestýna V. a Řehoře XII.významně liší. V dějinách Církve je to poprvé, kdy se papež vzdává svého úřadu z vlastního rozhodnutí, zdůvodněného vysokým věkem a podlomeným zdravím. Kdyby Benedikt XVI. rezignoval pouze na některé formy moderního pojetí papežské služby - časté zahraniční cesty, Světové dny mládeže, psaní knih, které s úřadem, jemu Kristem svěřeným, přímo nesouvisejí - ušetřil by potřebné síly pro ty úkoly, které jsou pro řádný výkon papežského úřadu podstatné. Z jednání Benedikta XVI. nyní mnozí lidé usuzují, že být papežem je něčím na způsob ředitele velké nadnárodní firmy, od něhož se také nečeká, že má svoje postavení a povinnosti z něho plynoucí na doživotí. Církev je však ve své podstatě společností monarchickou, a v ní nebývá zvykem, aby se její hlava oddělovala od těla, s nímž je podstatně srostlá. Nikoli náhodou bývá papež oslovován "Svatý otče", neboť tak, jako se otec rodiny nemůže vzdát odpovědnosti za Bohem svěřené děti, tak se otec duchovní nemá vzdávat odpovědnosti za svěřené stádce. I v tom spočívá svatost a důstojnost papežského úřadu.

Takže jeho krok kritizujete?

Jistě i mnozí papežové před ním pociťovali svoji slabost a lidskou nedostatečnost při spravování Církve, o to více pak mohli spoléhat na to, že je v těžkých chvílích bude posilovat Ten, kterého zde papež zde na zemi viditelně zastupuje. Viděno očima víry, což v daném případě ani jinak nelze, sňal ze sebe břemeno, které na něj Boží Prozřetelnost vložila. Neříkám to proto, že bych jej chtěl soudit, to v žádném případě, jen nerozumím, jak někdo může považovat rezignaci na Bohem svěřené poslání za projev veliké víry a hluboké pokory. Vzpomeňme v této souvislosti na starou křesťanskou legendu, literárně zpracovanou Henrykem Sienkiewiczem - svatý Petr je v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Ježíše Krista, který kráčí do města, a Petr se ho překvapeně ptá: „Quo vadis, Domine?“ (Kam kráčíš, Pane?), „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé,“ odpovídá mu Ježíš. Poté se Petr obrací nazpět a později umírá na kříži stejně jako jeho Pán.

Objevila se řada spekulací, co může za rezignací stát. Jaký je váš vlastní odhad?

Nemyslím si, že by existovalo mnoho jiných důvodů, než jsou ty, které byly oficiálně oznámeny. Papež prostě usoudil, že nemá dostatek sil na prosazení těch změn, o které v průběhu svého pontifikátu usiloval. Pokoušel se o překlenutí ideového konfliktu mezi stoupenci koncilových reforem a jejich kritiky snahou o jejich smíření, což se vzhledem k věcné povaze oněch sporných otázek ukazuje jako neproveditelné. Málokdo pochybuje o tom, že kurie a aparát Svatého stolce, papeži nepříliš nakloněný, vyžadují hluboké personální a institucionální změny a ani ty nebyl papež schopen prosadit. Je-li pravda to, co se dnes objevilo v italském tisku, že mu v prosinci 2012 tři kardinálové předložili rozsáhlý dokument, dokládající prorůstání homosexuální mafie do nejvyšších pater církevní hierarchie, pak je dost dobře možné, že ve světle těchto skutečností rezignoval na svoji schopnost ony neblahé poměry v Církvi, vyvolané novou orientací Církve po "reformním" Druhém vatikánském koncilu, dalším působením na papežském stolci zvrátit.