Iniciativa Mír a spravedlnost připravila už třetí veřejnou diskusi o příčinách, souvislostech a možných vyústěních války na Ukrajině. Jeden z jejích panelů probíhal pod heslem Co je spravedlivý mír? a zúčastnili se ho exministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, bývalý náměstek na témže ministerstvu Petr Drulák a Matěj Stropnický, jeden z iniciátorů výzvy Mír a spravedlnost. „Netuším, co je spravedlivý mír. Cicero říkal, že lepší špatný mír než spravedlivá válka. Jde o to, jestli jsme schopni na Ukrajině dosáhnout míru,“ začal Cyril Svoboda. „Co to je spravedlivý mír? Kompromis? Nicméně kompromis, ke kterému se budou hlásit ty strany, které tu dohodu podepíšou,“ poznamenal Matěj Stropnický.

„Jsem zastáncem toho, že jednat o míru se má tehdy, když obě strany říkají, že ještě není vhodný čas. Jakmile jedna ze stran bude mít pocit, že zahájit jednání je výhodné pro ni, tak to znamená, že by to byl ‚její‘ mír. Ale mír nemůže být jen jedné ze stran, musí to být společný mír. A k němu musí být strany dotlačeny ve chvíli, kdy to ani pro jednu z nich výhodné nebude. Ukrajina to má těžké proto, že jí mohou dojít lidské zdroje, přece jen Rusko má o 100 milionů obyvatel víc a lidské zdroje jsou nenahraditelné. Ukrajina brání své území, ale na řece Dněpr je ruská armáda zabetonovaná a má-li ji Ukrajina vyhnat, musí útočit, byť tedy brání své území. A každý útok znamená větší ztráty, než když se bráníte. Takže riziko lidských ztrát je na Ukrajině potenciálně mnohem větší a má dramatičtější dopad do společnosti a do fungování státu, než je to opačně,“ konstatoval Cyril Svoboda.

Senilní individuum a hořké pilulky pro Ukrajinu

Profesor Petr Drulák upozornil, že ani při dosaženém míru nebudeme vědět, zda vydrží po generace. „V tom je rozdíl mezi analytikem, který věci dokáže analyzovat, ale dopředu nevidí, a tím, čemu říkáme státnictví. To je dar státníků. To je něco, co se nedá nadefinovat, nedá se to naučit, je to vloha, kultivovaná intuicí, kultivovaná zkušeností, a dohody, které přinesly mír na desetiletí, možná na staletí, byly dílem státníků. Ale to, kdo je státník, předem nevíme. Když se podíváme na aktéry současného konfliktu, na první pohled můžeme zoufat. Na jedné straně máme podivného herce, na druhé straně někoho, kdo je považován za zločince, a pak máme v podstatě senilní individuum v Bílém domě. Ale pozor, to neznamená, že se v nich neobjeví dar státníků. To je kategorie, která je trochu mimo to, jak je člověk vzdělán, jak hezky mluví, jestli usíná při jednáních, nebo neusíná,“ vysvětlil Petr Drulák.