Je sobota ráno. Do Hluboček na Olomoucku dorazila popelářská a nákladní auta s kontejnery. Lidé z vesnice svážejí na jednotlivá stanoviště starý nábytek či různé elektrospotřebiče, které již dosloužily. Opodál jednoho z míst svozu netrpělivě postává skupinka čtyř Romů. Čekají na tu správnou chvíli, kdy sem někdo přijde s materiálem, který potom naloží do auta a odvezou do nějaké sběrny surovin v okolí.

Konečně se dočkali. Přichází jejich spása. „Dej sem tu pračku. Ta se nám bude hodit. A nemáš doma ještě autobaterie, nebo nějakou elektroniku? A co kabely, nemáš?,“ doptává se asi čtyřicetiletý Rom třiadvacetiletého mladíka, který právě přivezl na ručním vozíku velmi starou pračku.

Romové: Musíme živit rodiny

„Mám už doma akorát starou televizi,“ odpověděl mladík. „Tak běž pro ni, nezdržuj se,“ popoháněl mladíka Rom. Mezitím, co mladík odešel pro televizi, skupinka se vrhla na jeho pračku, kterou zkušeně za malou chvíli rozebrala na menší části, jež pak umístila do nedaleko zaparkované felicie.

Zanedlouho poté už je zdálky vidět přicházejícího mladíka se slíbenou televizí. Romům zaplesalo srdce radostí. Rozběhli se mladíkovi naproti. S kleštěmi a šroubováky odklopili zadní kryt televizoru a během několika málo vteřin z televize nezbylo nic než obrazovka a dvě boční stěny. Poté nasedli do škodovky a vyrazili za popeláři na další sběrná místa v obci.

Romové na tomto jednání nevidí nic špatného. „Co máme dělat?! Práci nikde nedostaneme. Nic jiného nám nezbývá. Musíme nějak živit rodiny,“ řekl ParlamentnímListům.cz jeden z Romů, než odjel i s příbuznými z místa pryč.

ParlamentníListy.cz následně oslovily i mladíka s dvoukolákem. „Není mi to příjemné. Zvlášť, když vím, že si takto mohou přijít za pár hodin na tolik peněz, na které já dřu tady ve fabrice několik dní. Na druhou stranu je mi ale celkem jedno, kdo tyto věci, které mi akorát zavazí ve sklepě, odveze pryč. Jsem rád, že se toho zbavím. Pokud bych si měl zaplatit vlastní kontejner, přišlo by mě to na spoustu peněz,“ uvedl pro redakci.

Technické služby: Nemůžeme tomu zabránit

Technické služby města Olomouce k tomu ústy svého ředitele Miroslava Petříka dodávají: „Z naší pozice nemůžeme bránit v oslovování, často spíš bohužel obtěžování spoluobčanů přinášejících odpad, ani tyto osoby vykázat z veřejného prostranství. Jediným možným způsobem omezení těchto aktivit je pak řešení prostřednictvím městské policie a obvinění těchto osob z nedovoleného nakládání s odpady podle zákona o odpadech, což představuje nejen administrativně složitý proces s nejistým výsledkem,“ prozradil ParlamentnímListům.cz ředitel společnosti s tím, že i přes určité poškození pověsti sběrových sobot uvedenými jevy je tato možnost odložení nepotřebných věcí z domácností a jiného velkoobjemového nebo nebezpečného odpadu občany velmi vítána a žádána. 

Za kilo mědi 120 korun

Pro tyto sběrače kovů je v současné době stále nejcennějším materiálem měď, za kterou pak ve sběrnách mohou utržit poměrně dost peněz. Redakci to potvrdil zástupce jednoho z olomouckých kovošrotů. „Dneska nejvíc, co jde zpeněžit, je měď. My ji vykupujeme za 120 korun za kilogram,“ sdělil Michal Dostál.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE

Musilová: Povinnost zdanit příjem závisí na jeho výši

ParlamentníListy.cz proto zajímalo, zda musí lidé podávat daňové přiznání, pokud prodají staré železo do sběrných surovin. Generální finanční ředitelství to vidí takto: „Příjem z prodeje starého železa do sběrných surovin je posuzován jako ostatní příjem podle §10 zákona o daních z přijmu,“ vysvětlila redakci mluvčí Generálního finančního ředitelství Jaroslava Musilová.

Podle ní je povinnost podat daňové přiznání a zdanit příjem posuzována dle výše příjmů. „Povinnost podat daňové přiznání nemá fyzická osoba, která nemá příjmy převyšující částku 15 tisíc Kč za kalendářní rok. Má-li fyzická osoba příjmy ze závislé činnosti, je tedy zaměstnaná, není povinna podávat daňové přiznání v případě, že nemá tyto ostatní příjmy vyšší než 6 tisíc Kč,“ doplnila Musilová.