Ze slov Johna Boka vyplývá, že samotným nepřekonatelným problémem pro něj u Jana Fischera není členství v KSČ samo o sobě, ale že se ho po Listopadu ´89 nijak nesnažil odčinit. Vždycky prý podle něj dělal to, co přinese osobní prospěch jemu, nikoli celé společnosti. Proto Fischerovi nevěří, že mu na české zemi záleží. Heslo kampaně o navrácení slušnosti do politiky považuje disident pronásledovaný Státní bezpečností, signatář Charty 77 a dlouhodobý bojovník za lidská práva John Bok za špatný vtip.

„Jak odčinil své členství v KSČ?“ odpovídá Bok na fakt, že se Jan Fischer za tuto stránku svoji minulosti omluvil. „Komu se má omluvit, mně, vám, nebo komu? Nemá se komu omlouvat. On prostě ve straně byl v době, kdy to nebylo potřeba, nečlenství nebylo tak závažné. Z kariérních důvodů vstoupil, tomu já mohu rozumět, ale za všechno je třeba nést zodpovědnost. Vznikl mu tím dluh,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Bok.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Tím se podle něj Jan Fischer zpronevěřil, stejně jako spousta jiných, kteří se prý ale na Hrad necpou jako on. „I Zeman byl komunistou, jenže on se jím stal v roce 1968. To byla jiná situace, to do strany chodili lidé, kteří naivně věřili, že lze něco změnit. Zeman si tedy myslel, že je to smysluplné, což se nakonec nepotvrdilo a on byl vyloučen nebo sám dokonce vystoupil. To vše bylo v době, než nastoupil husákovský konfrontační a konzumní socialismus,“ popisuje disident.

Pozor, pamatujme, že si ho dosadili politici

„Fischer tam vlezl v době, kdy byli pronásledováni spoluobčané za své názory. V každém případě může být pan Fischer dobrý odborník, ale tady vznikla chiméra, že díky tomu, že byl chvilku ministerským předsedou vlády, kterou si dosadili politici, jak byl úspěšný premiér,“ nesouhlasí.

Podle Boka bychom měli mít na paměti, že Jan Fischer byl do čela vlády dosazen politiky, ne občany. „Nevzešel z žádných voleb. Politici si ho dosadili, protože věděli, že s ním nebudou žádné problémy. To je přesně ten typ člověka, který byl za minulého režimu osm let ve straně, aby udělal kariéru a nezlobil, neobtěžoval. Když za dobu svého premiérování v podstatě nic nedělal, samozřejmě se musel všem líbit. Kdo nic nedělá, nic nezkazí a za nic není zodpovědný,“ je přesvědčen.

„A díky této náhodě, že se z úředníka stal ministerský předseda, byl vybrán jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj. To je praktická stránka, to chápu, ale nic to neříká o Fischerovi. Ten půjde klidně dělat k Marťanům, když na to přijde. O tom jsem přesvědčen,“ říká Bok jednoznačně.

Upozorňuje, že každý se může změnit a urazit kus cesty, ale pokud ji opravdu urazí, tak je v prvé řadě potřeba pokora. „Jan Fischer zatím neprokázal, že byl naší zemi prospěšný a užitečný jinak, než jako úředník, a pak ho shoda okolností dosadila na místo premiéra a to v době, kdy tu byla řada výraznějších a užitečnějších lidí, než nějaký sčítač okurek a automobilů,“ sděluje šéf a zakladatel Spolku Šalamoun, který hájí lidská práva.

Prezidentem být nemůže. Lezl by prý do zadku všem

„Je z povahy prostě konstruován tak, že by poslouchal i Marťany. Já mu to nevytýkám, on se tak pravděpodobně narodil a byl tak ještě dotvořen. Ale opravdu ho nechci za prezidenta. Co s člověkem, který si nestojí za svým slovem, za svými činy, který nikdy neudělal nic, za co by musel nést důsledky. Tento člověk proplouvá. Fajn, ať proplouvá, má na to nezadatelné právo, ale nemůže být prezidentem,“ zdůraznil pro server ParlamentníchListů.cz John Bok.

Prezidentem podle jeho slov musí být člověk, který nese svoji kůži na trh a který se bude brát o naše společné věci. „Všichni se cpou do Klause. Ale on ochotně jde s kůží na trh, říká své názory, snáší urážky a ponižování. Přitom mnoho z Klausových předpovědí se naplnilo. Nechtěl Lisabonskou smlouvu a ta se dnes ukazuje jako škvár a cesta do pekel a tak dále. Evropská unie nesmí být levicový experiment. Evropa má být pro všechny a ne pro socialistické sny Barrosa a dalších. A Fischer je podle mě člověk, který jim do toho zadku poleze. Stejně, jako těm Marťanům,“ opakuje svá podezření.

Navíc vzhledem k datu, kdy nynější kandidát na prezidenta a úřednický expremiér vstupoval do KSČ, musel podepsat i souhlas s okupací země armádami Varšavské smlouvy. „Takže se dá předpokládat, že bude souhlasit s jakoukoli formou sofistikované okupace. Ať to budou evropští byrokraté, nebo třeba i Marťani, když to schválně přeženu. Chci tím jen vyjádřit, že Jan Fischer není člověk, který bude pevně stát v nějakém odporu,“ uvádí na příkladu Bok.

Proč nepracoval pro českou společnost, ale odjel do Londýna?

„Mám velké obavy, díky jeho angažmá v evropské bance, že bude více sloužit jiným zájmům než našemu státu. Třeba investičním zájmům velkých společností a korporací. Pořád se chlubí, s jakými význačnými bankéři a politiky se stýkal na půdě té banky v Londýně. Ale proč člověk, který usiluje o nápravu věcí, odešel do Londýna? Proč tady nezůstal a neusiloval o změnu třeba jako my ve Spolku Šalamoun? Co mu bránilo jako občanovi, aby se angažoval v nápravě věcí veřejných? V Londýně nekopal za Českou republiku, kopal za sebe. Je to jeho volba, jeho kariéra. Ale měl v ní pokračovat, proč leze sem, sakra?“ naštval se někdejší pronásledovaný disident.

Na otázku, co soudí o hlavním motivu Fischerovy kampaně, tedy přání navrátit do politiky slušnost, se John Bok dlouze smál. A teprve po chvíli reagoval: „To zní jako vtip. Tomu člověku nevadilo, že tady je totalitní režim, kterému byl ochotný sloužit kvůli kariéře. Ano, každý se musel nějak živit, já jsem pracoval jako dřevorubec, na stavbě metra, jako dělník. Ale od určitého stupně musel člověk naplnit úlitbu straně a režimu, aby na něho byl spoleh,“ vysvětluje.

„Uvědomme si, že ten člověk za totality vyráběl falešná čísla! Ta instituce, kde pan Fischer byl a vypracoval se na vysoký post, vyráběla dvoje čísla. Ta oficiální, jak se máme blahobytně, a pak skutečná, která dostávali jen komunisti. Už tím prokazuje, že žil dvojakým životem. Měl přístup ke skutečným informacím, k nimž jsme se my, občané, nedostali, to bylo utajované,“ varoval.

Bok nevidí ani jedno jediné pozitivum, proč chtít Fischera na Hradě

Prezidentský kandidát Fischer také mluví o boji za lidská práva, třeba v souvislosti s Romy. Ani to mu však John Bok nevěří: „Najednou se teď staví do role obránce lidských práv, zajímá se o menšiny, o Romy. Proč se tím nezabýval dřív? Neřešil to do okamžiku, kdy mu to může vynést nějaké prebendy. Tenhle člověk je podle mě bezcharakterní. Pokud někdy charakterní člověk klesne, nejdřív činí pokání, zpytuje svědomí a snaží se dělat věci, kterými by to odčinil, a to aniž by se někam cpal,“ soudí signatář Charty 77.

Takových lidí prý od Listopadu ´89 potkal mnoho, ale ti každodenně v těchto oblastech pomáhali a nevšiml si, že by Jan Fischer něco takového dělal. Nemá se prý čím chlubit, nemá co předložit.

Existují tedy v jeho očích ve Fischerově kandidatuře alespoň nějaká pozitiva? „Jedině to, že asi existují lidé, kteří smýšlí stejně jako on, mají také máslo na hlavě a pro ně by byl možná dobrým prezidentem, protože je nemastný a neslaný. Jinak z mého pohledu, pokud bych měl být opravdu objektivní, tak bohužel, i když se budu snažit sebevíc, jeho jediné „pro“ je to, že mu to zákon umožňuje a nasbíral podpisy. Pro mě nemá ani jediné pozitivum, proč by měl být prezidentem,“ uzavřel svoji obšírnou kritiku pro redakci ParlamentníchListů.cz John Bok.