„Lhát neumím, pravdu říct mi nedají. Leč bude líp.“ Pod takovýmto nápisem se v pražské restauraci U Balbínů sešla ve středu večer humoristická smetánka. Křtila se tam kniha bývalého disidenta Jaroslava Nováka Večerníčka Na druhý břeh. A přišel i senátor Tomio Okamura, jehož Václav Upír Krejčí rychle překřtil na sernátora. Jinak všichni nadávali na poměry, jak se to u piva a jitrnice v zemi zdejší dělává.
Večerníček: Krade se bez trestu
„Zrovna tahle knížka je z období před listopadem 1989, kdy jsem tápal od disidentství až po basu. Byli jsme samý máničky a policajti nás mlátili pendrekama po ulicích. Nezažili jsme gulagy a padesátá léta, takže nelze srovnávat. Nicméně v normalizačních osmdesátých se kradlo dost, ale i když komunista něco ukradl, tak ho chtě nechtě zavřeli. Dnes, ať je to člen jakékoliv strany, tak ho nezavřou,“ vysvětlil Jaroslav Novák Večerníček, jenž byl před sametem aktivním členem protikomunistického Hnutí za občanskou svobodu.
Jako novinář a spisovatel si mohl dobře všímat, kam se Česko za posledních dvaadvacet let pohnulo. „Býval jsem pravičák a nadšený antikomunista, ale takzvaná demokracie ze mě udělala komunistu. Solidární společnost se rychle zprofanovala a přešlo to v totální sobectví. Proto pro mě už komunista není synonymem zla a nadávka jako dřív. Podal jsem několik trestních oznámení ohledně rozkrádání na několik politiků a dodnes se nic nedořešilo. Pořád žiju s normálními lidmi, kteří nepochopí třicet korun poplatek u doktora, když čtou v novinách o mrhání desítkami milionů a nikdo není potrestán,“ dodal.
Pytlík: Nelze brát komunisty schematicky
„Večerníček je disident, který z toho nic neměl. Byl sice pronásledován, ale po změně režimu z toho nic nevytěžil. Vždycky byl dole a zůstal tam,“ řekl o autorovi knihy Na druhý břeh literární vědec a velký znalec díla Jaroslava Haška Radko Pytlík a dodal: „Češi humor až tak neztrácí, ale záleží dost na tom, v kterých vrstvách se pohybují. Tam nahoře moc humoru není, protože tam fouká vítr. My zde v závětří pořád žijeme a pořád nás baví fóry. Třeba úsloví: nikdy nebylo, aby jaksi nebylo, které se dost hodí i na současnou situaci v zemi.“
„Když se berou komunisti za ta léta, tak je to jiné, než jak se brali od začátku. Původně tam byla řada čestných lidí, co tvrdě bojovali s nacismem. Nelze brát všechno jen schematicky. Musíme se pravdivé historii trochu učit. Jak říkal Bohumil Hrabal, když jsme chodili po Libni. Kluci se mu smáli, že má na čepičce bambulku, a říkali jé šašek. On je rozháněl pomyslnými pohlavky, přičemž říkal jim, ať se jdou učit, ať ten národ není tak blbej, vždyť to už není k vydržení,“ zasmál se s tím, že jde i o jeho poselství.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský