Už víc než týden se kupí nejrůznější informace a dohady o tom, kdo a co stojí za pádem malajsijského letadla nad Ukrajinou, spolu s úvahami, že pravda o příčinách neštěstí může zůstat také navždy utajena. „Zkušenost napovídá, že se to asi někdy dozvíme, i když se teď nedá říci, jestli to bude za měsíc, za rok nebo za deset let. Někdy se nehoda podaří objasnit na základě nějakých analogií třeba i po desítkách let. Nebo se náhodou objeví nějaký důkaz, který tu záhadu pomůže rozšifrovat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz letecký publicista Martin Salajka.
Objasnění příčin této tragédie očekává od nálezu nějakého zbytku rakety. „U leteckých havárií se běžně postupuje tak, že se trosky letadla skládají tak dlouho, až se podaří objasnit, odkud co kam letělo, nebo kudy co prošlo. Ale v tomto případě bych sázel spíš na nějaké úlomky té rakety. Problém ale je, že rakety, které používá Buk, se rozprsknou, takže použitelných částic je velmi málo a jsou na velmi velkém prostoru,“ konstatuje odborník na letectví, jenž uvažuje o třech možnostech, které mohly vést ke tragédii.
Před 11. září 2001 bylo cestování letadly v pohodě
„První varianta je ta, že prostě stříleli na vojenský cíl a letělo to úplně jinam. Varianta dvě, že prostě obsluha byla neschopná a vystřelila úplně jinam, než chtěla, a nešťastná náhoda tam přivedla ten dopravní letoun. Anebo to mohl být nějaký ´aktivní blbec´, který chtěl udělat radost veliteli a něco sestřelit a neměl dostatečné znalosti ani schopnosti k tomu, aby identifikoval cíl a zjistil svůj omyl. Myslím si proto, že to byl spíš omyl nebo hloupost, ale rozhodně žádná ze stran, které se na tom konfliktu podílejí, neměla zájem sestřelit úplně neutrální civilní letadlo,“ domnívá se Martin Salajka.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník