Do ulic se ve večerních hodinách vydaly desetitisíce lidí, aby za skandování monotónně se opakujících hesel prošly centrem ukrajinského Kyjeva a dokázaly podle řečníků jednotu, sílu a pevnost svého národa.

Louče a bubínky

Z několika hloučků stojících obyvatel v parku naproti křiklavě červeně nasvícené univerzitě v průběhu hodiny nabobtnal olbřímý průvod. Místní organizátoři za vydatné pomoci lotyšských kolegů vydávali ostošest louče – mladým i starým účastníkům, kteří se na ně doslova sápali. Nemít žhnoucí, větrem jiskry odnášející pochodeň, byla by téměř potupa. Ti bez ní obsadili chodníky, ke kterým se přidaly další tisíce obyvatel metropole. Vesměs teenagerů, mladých lidí s dětmi, případně střední generace. Starší, jak vidno, raději v mezích možnosti zrychlili krok, pokud tedy nebyli v samotném průvodu.

Do nálady a pochodu bez přestání monotónně bušili mladí bubeníci, kteří přestali, jen když se z amplionu linul nenapodobitelný, freneticky ukřičený hlas, oslavující „největšího a nejslavnějšího člověka v nových dějinách Velké Ukrajiny, Stepana Banderu“.