Odkazem na větu Karla Schwarzenberga „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují“ z období televizního puče konce roku 2000 začíná místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek hodnocení toho, co probíhá kolem kauzy reportáží Janka Kroupy. „Přesně o obsah této věty se nyní hraje i v Českém rozhlase. De iure je výše zmíněné samozřejmě nesmysl, otázka ale zní, jak je tomu de facto. Falešná kauza Kroupa samozřejmě primárně není o jednom zaměstnanci rozhlasu, kterých je celkově asi patnáct set. Není ani o Agrofertu a jeho pozemcích. Je testem fungování elementárních demokratických zákonných principů, na nichž Český rozhlas stojí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.

„Zjednodušeně řečeno, dodržení principu, že občané platí rozhlasové poplatky a volí své zástupce do sněmovny, ti pak vybírají členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady Českého rozhlasu, kteří dohlížejí na dodržování zákonů či kodexů. Testem toho, zda arbitrem práce zaměstnanců rozhlasu jsou výše zmíněné autority včetně generálního ředitele, nebo sami vybraní zaměstnanci. Pan Kroupa toto vystihl větou: ‚Já generálního ředitele ke své práci nepotřebuji‘. Mně tam chybí už jen pokračování: ‚Já sám jsem totiž ředitel!‘“ podotýká publicista.

Někteří redaktoři jsou přesvědčeni o své neomylnosti a výjimečnosti

Podle jeho názoru úzkou skupinu rozhlasáků děsí představa, že tato instituce bude mít silného svébytného ředitele pískajícího rovinu. „Žádného ustrašeného inventárního panáka, který jen podepisuje odměny a chodí na recepce. Fascinuje mě jejich bigotní přesvědčení o neomylnosti a výjimečnosti. Vyvolenci s bianco šekem na cokoli. Kritika je nepřípustná, uznání byť jen drobného omylu nereálné. A vy, koncesionáři, mlčte a plaťte. Možná bychom měli požádat Poslaneckou sněmovnu o změnu zákona ve smyslu: ‚Rada Českého rozhlasu dohlíží na vyváženost, objektivitu či nestrannost vysílání. Výjimkou jsou reportáže pana Kroupy a spol.‘,“ konstatuje Tomáš Kňourek.

Připomíná, že každý člověk, instituce či firma včetně Agrofertu má právo si na odvysílání čehokoli stěžovat. „A kdokoli z nich má právo na ‚spravedlivý proces‘. Rada Českého rozhlasu jako skupina sebevědomých svéprávných lidí jednomyslně rozhodla, že příspěvky týkající se Agrofertu nebyly v pořádku. Troufám si tvrdit, že stejně tak by radní postupovali při porušení zásad objektivity a nestrannosti třeba i vůči ostravskému filantropovi Bakalovi, kdyby k němu čistě teoreticky došlo,“ upozorňuje místopředseda Rady ČRo.

Autoři reportáže pustili druhou stranu ke slovu až o den později

Na zpracování kauzy Agrofert a jeho hospodaření na pozemcích bez právního důvodu mu ze všeho nejvíce vadí použití jednoho starého novinářského fíglu v duchu přísloví „hoď špínu, nějaká ulpí“. „Funguje tak, že první den vyjedete do éteru s jednostrannými informacemi dehonestujícími vašeho ‚nepřítele‘. Na to přirozeně zareagují ostatní média či sociální sítě, sdělení se začne virálně šířit. Se značným zpožděním, v tomto případě až druhý den, ve druhém sledu dáte prostor i těm, kteří vidí celou věc jinak, a jejich názor zapadne. Vše pak jednoduše omluvíte celkovou objektivitou a vyvážeností, která je ale pouhou iluzí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.