V uplynulém týdnu Petra Žantovského nejvíce zaujala zvláštní reakce českých médií na schůzku ministrů zahraničí Ruska a USA, Sergeje Lavrova a Johna Kerryho, v Soči. „Ministr zahraničí Spojených států poměrně nečekaně velmi silně kritizoval snahy ukrajinského vedení Porošenka, Jaceňuka a spol. o to vyšponovat a zesílit válečné akce na území východní Ukrajiny. Přitom Kerry používal slovník, který byl až nediplomatický. Volil formulace ´důrazně je vyzývám, aby si to rozmysleli´, ´vážně by to ohrozilo dohody z Minsku´, ´byli bychom tím velmi znepokojeni´, ´mohlo by to přinést významné důsledky´, ´zdržte se silových akcí´,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

A s něčím takovým tuzemské sdělovací prostředky zřejmě nepočítaly. „Česká média se velice zdrženlivě a s otálením přiměla k tomu, aby o té schůzce vůbec informovala. Dokonce i takové relativně seriózní noviny jako Právo, respektive Novinky.cz, o tom informovaly s několikadenním zpožděním, a to s úplně jinou akcentací. Ani nenapsaly, jak emotivní ten Kerryho proslov byl. Naopak to bylo zamotané do takových českých klišé, že se americká strana vyjádřila kriticky k oběma stranám konfliktu, a obaleno do českého liberálního amalgámu. Jenom aby si někdo, proboha, nemyslel, že mezi Moskvou a Washingtonem dochází k nějakému usmiřování nebo sbližování názorů,“ konstatuje mediální odborník.

Být papežštější než papež je choroba, která neodešla s listopadem 89

Taková představa je pro domácí novináře nejspíš těžko stravitelné sousto. „Proč to tak je, na to si těžko umíme odpovědět, protože nevíme, kým jsou ti novináři motivováni, nebo co se jim děje za jejich čely. Ale opakovaně na to upozorňuji, že provozují propagandu možná dokonce i propagandističtěji než ti, kteří by je k tomu skutečně vedli, nebo kdo jsou zdroji té propagandy a propagandistických zájmů. To je možná dědictví komunistického žurnalismu, kdy ten politický aktivismus odpovídal úsloví o tom, že někdo je papežštější než sám papež. Tak tohle u českých novinářů vždy tak trochu fungovalo a zřejmě to je tedy nějaká choroba, která neodešla s listopadem 89,“ myslí si Petr Žantovský.

A další příklad dodala Česká televize, když informovala o prvomájových oslavách a ve zprávách uvedla, že se v Moskvě na Rudém náměstí sešly mimo jiné nezávislé odbory a v Petrohradě představitelé opozice. „To byla celá věta o tom, jak probíhal první květen v Rusku. Tahle jediná věta měla vyjádřit sdělení, že Rusko znamená nezávislé odbory a nějaká Petrohradská opozice. To, že tam byly miliony jiných lidí a s jinými myšlenkami nebo hesly, to zůstalo zase za dveřmi, jako kdyby to bylo nežádoucí. Tak to opravdu nevím. Ale v tomto nezůstává Česká televize osamocena, to se týká i komerčních médií,“ poznamenává mediální analytik.

Novinářské floskule zatahují osobní priority do médií

To bylo patrné na referování o jízdě ruského motorkářského klubu Noční vlci do Berlína k oslavě 70. výročí ukončení druhé světové války. „Všiml jsem si toho, že si novináři vytvářením určitých floskulí a myšlenkových modelů, které sdělovali publiku, navykli říkat o těch motorkářích, že jsou blízcí Putinovi. To je pro změnu z televize Nova, ale tenhle výraz ´jsou blízcí Putinovi´ proběhl všemi různými médii. Já tedy nevím, jestli byl ruský prezident v Haagu nebo jinde charakterizován jako mezinárodně hledaný zločinec nebo něco takového, protože ta charakteristika by znamenala, že je to diskvalifikuje,“ upozorňuje Petr Žantovský na vyznění onoho spojení „jsou blízcí Putinovi“.