Jak jsme na tom se suverenitou České republiky? Omezují ji instituce typu EU či NATO? A měli bychom vystoupit? Na tyto otázky hledal odpovědi seminář konzervativní Akce D.O.S.T. s názvem Dost bylo Bruselu. Vedle jiných řečníků vystoupil i zkušený diplomat, dnes vysokoškolský pedagog profesor Petr Drulák. Ten se soustředil i na vysvětlení, že dříve Evropská unie skutečně plnila úlohu vedoucí ke zlepšování životní úrovně občanů, ale je to podle něho bohužel naopak. Drulák se dotkl i NATO, protože tato organizace prý dávno přestala být teritoriální obrannou aliancí. 

Autonomie českého národa a schopnost rozhodovat o vlastním osudu jsou podle profesora Druláka přirozeně historicky omezena už jen tím, kde se naše země nachází. Něco jiného by to prý bylo, pokud bychom byli ostrovní nebo přímořský stát, který není ohrožován sousedy. „Karty nejsou pro nějakou velkou autonomii úplně příznivé, na druhou stranu i těmito kartami se dá hrát různým způsobem,” řekl Drulák.

Důležitým segmentem v otázkách národní suverenity jsou podle Druláka zapojení České republiky do různých mezinárodních organizací. „Zapojení do NATO dávalo v 90. letech určitý smysl, i když bylo kontroverzní. Mnohem kontroverznější než vstup do EU a nikdy to nebylo podrobeno referendu, protože existovala obava z výsledků takového referenda. NATO bylo vnímáno jako teritoriální aliance, která bude chránit naše teritorium, protože víme, že nejsme úplně schopni si ho ochránit sami,” míní diplomat.

„Zapojení do EU bylo dáno do značné míry ekonomickými faktory, protože nemáme schopnost vyžít pouze z vlastního trhu. Naše ekonomika potřebuje export a přístup na další trhy. Ekonomicky a bezpečnostně tedy existovaly silné argumenty pro vstup do obou společenství. Třetím momentem je politicko-ekonomický model. Klausova transformace směřovala k modelu národního kapitalismu, měla vzniknout silná vrstva českých vlastníků. Tento pokus se úplně nevydařil a šli jsme cestou všech ostatních, což je cesta mimořádně silné participace zahraničního kapitálu. Podobně jako Maďarsko, Polsko, Slovensko a další státy. Mluví se dokonce o modelu závislé ekonomiky. Závislé proto, že je závislá na zahraničních investicích. Může to vypadat jako naše volba, protože my jsme ty podniky prodali, ale úplně to tak není. Byl tady obrovský zahraniční tlak ze strany transnacionální finanční oligarchie. I ty státy, které vzdorovaly, se nakonec podřídily. Výchozí pozice, proč došlo ke ztrátě naší suverenity, je návrat do Evropy,” připomíná profesor Drulák.

Co se změnilo? „V případě NATO je změna, na které se velmi silně a aktivně podílel Václav Havel. NATO vzniklo v roce 1949 jako organizace teritoriální obrany, tedy Západ se bránil případné sovětské hrozbě. Toto je důvod vzniku NATO. Po roce 1990 nebylo úplně jasné, zda by aliance měla existovat a sám Václav Havel tehdy říká, že jako se rozpustí Varšavská smlouva, mělo by se rozpustit i NATO. To říkal ještě v lednu 1990 a Američany to znepokojovalo a George Bush starší Havlovi vysvětloval, že rozpuštění NATO není v americkém zájmu. Havel si to vzal za své a přišel s novou koncepcí, která dobře zapadla do nové sebedefinice NATO. Začalo se definovat jako hodnotové společenství a přestalo jít o teritoriální obranu, ale o obranu jakýchsi hodnot, které nemají hranice. V té době se NATO stalo globální expediční silou, což souvisí s příchodem prezidenta Clintona. Přechod ke globálnímu intervencionismu začal za působení Billa Clintona a Američané se začali stávat silou, která destabilizuje,” konstatoval jednoznačně.