Veřejnoprávní televize si v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce vystačila celou úvodní půlhodinu s jedním hostem a prázdnou židlí, která měla připomínat, že se druhý z pozvaných nedostavil. „Před šesti týdny jsme do Otázek zvali po jednom zrušeném termínu Andreje Babiše. Andrej Babiš účast v dnešní diskusi před měsícem potvrdil. Tento týden poté, co obdržel okruhy debaty, tak účast zrušil, a to s odůvodněním náhlou nemocí člena rodiny,“ řekl v úvodu nedělního pořadu jeho moderátor. U toho však neskončil a jal se vypočítávat akce, jichž se předseda hnutí ANO zúčastnil od chvíle, co se v úterý z účasti v OVM omluvil. „Jestli a kdy se setkávám s občany, je moje věc. Nejsem povinen se panu Moravcovi zpovídat z mého programu,“ zareagoval na sociálních sítích Andrej Babiš.

„Každý má právo někam jít, nebo to odříct a nejít tam. Tohle je v rámci tažení proti Andreji Babišovi. Co si budeme povídat, pan Moravec a Česká televize, když můžou, tak si do něj pořádně kopnou. Takže se dalo čekat, že jeho omluvu takhle využijí, stejně jako se dalo předpokládat, že pan Babiš do České televize nepůjde, protože se o ní už párkrát nepříznivě vyjádřil. Takže to je z obou stran nefér jednání, ale původcem je Česká televize. A to, jak na jeho neúčast zareagovala, bylo zbytečné,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální expert Jiří Mikeš, lektor komerčních komunikací VŠE v Praze. „Prázdná židle ve studiu to je běžná praxe, kterou používají i jiná média, nejen ta naše. Politik má samozřejmě právo nepřijít, ale to má o něm velkou vypovídací hodnotu,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz novinář a politický komentátor Karel Hvížďala.

Stačilo říct, že se Babiš omluvil, to ostatní bylo zbytečné divadlo

Během pořadu kamery několikrát zabraly prázdnou židli a na stole cedulku se jménem nepřítomného politika i pro něj připravenou sklenici s vodou. „Pokud měl moderátor několik dnů dopředu informaci, že se politik nedostaví, tak potom považuji takovéto divadlo za zbytečné. Jiná by byla situace, kdyby politik do poslední chvíle sliboval, a nakonec nepřišel. Potom by prázdná židle byla naprosto namístě. Ale pokud to bylo oznámeno několik dní dopředu, tak by stačilo říci, že ten a ten politik se nedostavil, ačkoli přislíbil, a místo něj je tady někdo jiný. Samozřejmě by divák tu informaci, že politik slíbil a nepřišel, měl dostat, ale proč tam mít prázdnou židli? Vždyť tam ten čas může vyplnit informacemi někdo jiný,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jana Bobošíková, ředitelka zpravodajství ČT z doby tzv. televizní krize.

Tento postup tvůrců pořadu chápe v případě, že by se týkal všech pozvaných. „Ale nevím, jestli nebyl použit jen kvůli tomuto hostovi, jestli to nebylo zinscenováno pouze v tomto případě, nebo jestli to je pravidlo, které pan Moravec či Česká televize drží vůči všem hostům. Ale pozvání televize, je jedno, zda je veřejnoprávní nebo jiná, může každý odmítnout. Je otázka, kdo z nás je soudce, aby mohl posoudit, jak závažná je nemoc v rodině a co přitom ti rodinní příslušníci dělají a kam chodí. Třeba to už bude fungovat tak, že kdo si dovolí nepřijít s tím, že má něco v rodině, bude celý týden stalkován a pak bude řečeno, co všechno celou dobu od omluvy dělal. Každopádně by mě zajímalo, jestli to je nové pravidlo, že takto bude zacházeno se všemi hosty, kteří si dovolí nepřijít do některého z pořadů České televize,“ přiznává Jana Bobošíková.

Brzy už nebude do OVM chodit nikdo jiný než pražská kavárna

Do Otázek Václava Moravce odmítal chodit prezident Václav Klaus, stejně k pořadu přistupuje jeho nástupce Miloš Zeman. Na sociálních sítích zaspekuloval šéfredaktor MfD Jaroslav Plesl, že by Andrej Babiš mohl být dalším z významných politiků, kdo se tak zachová. „Když pan Babiš rozjížděl hnutí ANO, využil každou příležitost, kterou mu Česká televize nabídla. A jeho tehdejší výroky byly velice tvrdé a zajímavé. Ale teď už ji asi nepotřebuje, spoléhá se na jiná média. Podobně jako pan prezident, který jde raději na TV Barrandov, byť tu máme veřejnoprávní televizi. Tomu by se mohla věnovat televizní rada, jestli zpravodajství ČT je opravdu objektivní, nebo není,“ doporučuje Jiří Mikeš.