Dnes nehrajeme! Diskutujeme! Organizátoři besedy zavzpomínali na dobu, kdy se lidé scházeli v v tomto divadle při listopadových událostech 1989. Pozvání na besedu přijali: slovenský spisovatel Michal Hvorecký, psycholog Jeroným Klimeš, farář, chartista, překladatel Miloš Rejchrt, překladatel, publicista Libor Dvořák, šéfredaktor časopisu Respekt Erik Tabery a ředitel Národního divadla Moravskoslezského Jiří Nekvasil. „Byla to revoluce společného státu, já se stále cítím jako Čechoslovák,“ uvedl mimo jiné na začátek slovenský spisovatel Michal Hvorecký. „To, co se podařilo české společnosti po roce 1989, hlavně v prvních měsících, považuji za neuvěřitelnou věc. Naše společnost má být na sebe hrdá, což my ze zvláštních důvodů neděláme, spíš si užíváme pesimismus. Jeden z důvodů je, že Češi jsou zvláštní národ a moc jich takových není, kteří svou spokojenost odvozují od stavu politiky,“ uvedl šéfredaktor Respektu Erik Tabery.

Klimeš: Rozvodovost narůstá a péče o staré lidí? Jako za bolševika

Psycholog Jeroným Klimeš už byl méně optimistický. „Oba dva režimy jsem zažil plnými doušky. Druhá polovina mého života je samozřejmě lepší než ta první, o tom se nedá pochybovat. Počítal jsem s tím, že skončím v kriminále jako politický vězeň,“ uvedl Klimeš, který teprve po revoluci mohl začít studovat psychologii. „V tomto optimismu je potřeba říct, že jsou ale temné tóny. Od roku 2002 nedělám nic jiného než se věnuji rozvodům, rozpadajícím se rodinám, střídavé výchově atd. Když se podívám na ekonomický růst, máme nové počítače, televize, ledničky, auta. To vše mám o tři řády na vyšší úrovni. Co se týká rodiny, tam to jde od deseti k pěti. Auta? To je nebe a dudy. Ale když se podívám na vnímání rasismu? Více méně se nemění. Péče o staré lidi v hospicích a LDN? Je stejná jako za bolševika. Rozvodovost narůstá, narůstá procento svobodných matek. Na ženu by měly připadat dvě děti, dnes nám chybí třetina dětí na každou generaci žen. Vše, co se týká mezilidských vztahů, rodiny, vztahu ke stáří, dětem a rasismu jde od deseti k pěti,“ dodal s tím, že vztahy jsou podle něj důležitější než ekonomika a pak doplnil, že listopad 1989 byl skvělý, ale: „Moc jsme šancí nevyužili. V soukromých životech jsme je spíš prošustrovali.“