Evropská rada dohodla půlroční odklad závěrečného střetu o reformu azylového práva Dublin IV.

Brusel vyhrožuje, že pokud nedojde k dohodě, bude se hlasovat v Radě ministrů kvalifikovanou většinou – a tam nás mohou přehlasovat.

Od čtvrtka do soboty probíhalo v Bruselu jednání Evropské rady, neboli summitu šéfů států a vlád EU. V tomto orgánu se v jako jednom z mála v EU rozhoduje jednomyslně. Platí tedy, že každý má stát má právo veta.

Kromě již obvyklého prodlužování sankcí proti Rusku a dalších „drobností“ byl hlavním tématem jednání návrh na reformu evropského azylového práva – přezdívaný Dublin IV. K hlasování o čtyřech návrzích směrnic a nařízení EU nakonec nedošlo. Ani do zahájení summitu se úředníkům členských států na úrovni Výboru stálých zástupců (COREPER) nepodařilo dohodnout souhlas všech s předloženými texty. Evropská rada jim tedy materiály vrátila zpět k novém projednání a neoficiálně stanovila lhůtu do června, kdy se má uskutečnit další řádný summit na nejvyšší úrovni. Očekává se však, že toto téma bude řešeno i na neformálním zasedání, které je plánováno na duben 2018.

Německo spolu s Evropskou komisí na závěr jednání o migraci opět vyhrožovaly rebelujícím členským státům – Česku, Slovensku, Maďarsku a Polsku –, že v případě nedohody budou nové předpisy předloženy k hlasování v Radě ministrů, kde se rozhoduje kvalifikovanou většinou. V Radě ministrů vnitra – i přes posilu v podobě nové rakouské vlády lidovců a svobodných, která se k návrhu staví rovněž odmítavě –, státy Visegradské čtyřky (V4), nemají dost hlasů, aby návrhy mohly zablokovat. Nadále nám tedy hrozí ze strany západních proimigračních států přehlasování a vnucení tisíců migrantů nebo placení mnohamiliardových pokut.

Přímo na jednání nejvyšších představitelů států EU se i nadále projevovala jednota zemí V4, které po celou dobu projednávání tématu v COREPERu kladly návrhům Komise společný odpor. Nepotvrdily se tedy informace o tom, že by mohlo na poslední chvíli „cuknout“ Slovensko. Před vrcholnou schůzkou se diplomatickými kanály šířily informace, že Slovensko  údajně mělo – jako jediný stát V4 platící eurem – čelit vydírání ze strany Evropské komise ve formě hrozby omezení přísunu eurových bankovek z Evropské centrální banky do slovenských bankomatů z různých „technických důvodů“. Jako se to stalo v době dluhové krize Řecku. Podle důvěrných informací přímo z jednání se již minimálně jeden z rebelujících států rozhodl připravit sadu odvetných opatření hospodářského charakteru. Pro případ, že by mělo dojít k přehlasování rebelů, by jejich dopad měly údajně velmi nepříjemně pocítit zejména německé firmy.

Ani na půdě Rady nepředložila Evropská komise rozklíčování částky 250 tisíc eur, kterou by měly členské státy platit jako příspěvek do Fondu solidarity za každého odmítnutého migranta. Odůvodnění její výše žádaly již předtím na úrovni COREPERu Maďarsko a Polsko. V důvodové zprávě k návrhu přerozdělovacího nařízení se pouze píše, že peníze by měly být předány jako podpora zemi, která si odmítnutého žadatele o azyl vezme.

Evropská komise zatím stále argumentuje pouze neurčitými náklady na integraci cizinců. Ty se minulý týden pokusila zjistit německá rozhlasová stanice Deutsche Welle (DW). Vypátrala přitom, že spolková vláda je neumí přesně vyčíslit. Dokonce přitom „prasklo“, že německé úřady dokonce ani nemají přehled o počtu žadatelů o azyl, kteří se na jeho území pohybují. Oficiálně se jich během migrační tsunami registrovalo téměř milion. Řada z nich však pod falešným jménem a bez dokladů. Podle šetření DW spolkové úřady nemají ani přehled o místě pobytu většiny z nich. DW se proto pokusila zjistit odhadované náklady od různých analytických pracovišť. Dostalo se jí různých čísel, od 12 do 20 tisíc eur za rok. Podle metody výpočtu.

DW proto došla k závěru, že jen na pobyt migrantů, kteří již nyní v Německu pobývají, bude muset SRN v nejbližších letech vynaložit částku v přepočtu až 100 miliard eur – v přepočtu asi 2,7 bilionu Kč. I to je však podstatně nižší částka, než kterou požaduje v návrhu nařízení Komise za odmítnutého migranta. Vzhledem k tomu, že oficiální výpočet není znám, tak lze spekulovat i o tom, že částka v sobě zahrnuje i náklady na úhradu škod, které mohou migranti napáchat v členské zemi během vražd, zabití, znásilnění, loupeží, krádeží a výtržnictví. Oficiální údaje pojišťoven o průměrné hodnotě pojistného plnění při smrti Evropana nejsou zveřejňovány. Liší se samozřejmě stát od státu. Jako určité vodítko však může posloužit případ teroristického útoku na Boeing 747 společnosti PANAM letící na lince 103 z Londýna do New Yorku, který byl násilně ukončen výbuchem nálože na skotským městečkem Lockerbie v roce 1988. V troskách letadla zahynulo 259 cestujících a členů posádky a 11 lidí na zemi, kam spadly trosky letadla. Jako odškodné pozůstalým cestujících musela Pan American Airways vyplatit více než 1,5 miliardy dolarů. Americké soudy tehdy život jednoho občana USA v této kauze ohodnotily částkou 5,5 milionu dolarů. V důsledku výplaty této kompenzace a následného poklesu zájmu o její linky tato ve své době největší letecká společnost světa zbankrotovala.