Vzácnější nad zlato je podle známé pohádky sůl, odpověděl Kalivoda na triviální dotaz. Odpověď to byla správná. Soutěžícímu na obličeji vykreslila patrný úsměv a na jeho konto v tu chvíli přibyly dvě tisícovky. O dvacet minut později už stál ve světlech reflektorů a v ruce třímal pomyslný šek na 320 tisíc. Poděkoval, ačkoli bylo vidět, že ho konec mrzí. Pokud by znal křestní jméno otce Karla a Josefa Čapkových, mohl mít jednou tolik. Nestalo se.

Tím ovšem účast Viktora Kalivody v českých médiích neskončila. Už o rok později se totiž jeho jméno začalo spojovat s docela jinou aktivitou, s vraždami.

Dne 13. října 2005, jen dva dny po jeho 28. narozeninách, se v Kalivodově životě odehrálo něco zásadního, o čem odmítal mluvit, ale ten den se rozhodl, že bude zabíjet. „Toho dne zastřelil v lese u obce Nedvědice starší manželský pár. Oběti byly zasaženy do hrudi a podruhé z blízkosti do hlav. O tři dny později, 16. října, zastřelil v lese u Malíkovic kladenského podnikatele Lendóciho, který byl na procházce se psem. Všechny oběti byly zastřeleny zbraní ráže 9 mm typu Glock. Svědci poblíž místa činu viděli zaparkovaný tmavě modrý Opel a podezřelého mladého muže (v houbařské sezoně v lese bez košíku). Policie brzy vytipovala majitele zbraně. Byl jím Viktor Kalivoda ze Slaného. Jeho matka měla tmavý Opel," který byl na místě činu také opakovaně viděn. Uvedené informace jsou běžně dostupné na Wikipedii.

Jiří Kajínek, bývalý doživotně odsouzený vězeň, se na svých kanálech rozhodl popsat život těch, kteří by měli za mřížemi umřít. Prý měl na dané téma řadu dotazů a snaží se jim vyhovět. Jako jeden z prvních přišel na paškál právě Kalivoda.

„Chtěl bych říct, že Viktor Kalivoda byl člověk, který pocházel z takzvané dobré rodiny. Maminka byla zubařka, tatínek byl vysoce postavený voják ve struktuře NATO, takže on studoval vysoké školy, ačkoli žádnou nedostudoval. Ale snažil se. Hodně lidí ho bude znát ze soutěže Chcete být milionářem? Vyhrál tam 320 tisíc korun, takže se bralo, že to nebyl žádný hlupák," poznamenává Jiří Kajínek.

Podle jeho slov se řada informací dá bez problémů dohledat a ověřit.

„Já bych ale chtěl mluvit o tom, jak jsem se s ním párkrát setkal a jak jsme spolu mluvili," navazuje Jiří Kajínek tím, že ačkoli se má o mrtvých mluvit jenom dobře, „já si to rozhodně nemyslím“. Potom přidává ještě živou vzpomínku. „Z mého pohledu to byl jednoznačně zbabělec. Člověk, který mi tam vykládá, že původně z výhry v televizi koupil Glocka (pistoli), náboje, pak prý měl problémy, tak se rozhodl, že půjde do metra na linku C, kde bude dav lidí. Tam si počká, až se dveře zavřou, on bude v posledním vagónu a potom bude řádit, že jich vezme co nejvíc s sebou a takovýhle řeči," vzpomíná Kajínek na vrahova valdická slova.