Na úvod se zkušená novinářka ponořila do historie islámu, vysvětlila rozdělení na šíity a sunnity. Sdělila pro české posluchače zajímavou informaci – největší muslimskou zemí je Indonésie, následovaná Indií. „Není to tedy výlučná záležitost Arabů, kde navíc žije i mnoho křesťanů,“ zmínila. Pak upozornila na důležitou věc. „Křesťanství bylo mnohokrát reformované, na rozdíl od islámu.“ Proč? „Všude v této oblasti se dostali k moci tyrani. Diktátor Husní Mubarak v Egyptě, který byl horší než jeho předchůdce Sadat. Jordánský král Husajn – diktátor. Háfiz Asád – další ohavný diktátor, v jehož šlépějích jde jeho syn Bašár v Sýrii. Saddám Husein – nesmírně krvavý diktátor v Iráku, který neváhal zaplynovat čtyřicetitisícové město. Jeden diktátor vedle druhého. V jejich zájmu nebyla nějaká reforma islámu, přinášení nových myšlenek, osvěty,“ konstatovala.

Radikalizace islámu je záležitost sociální

Současný trend radikalizace islámu není podle ní ani tak o náboženství, ale jde o záležitost sociální. Uvedla jako příklad Egypt, který dobře zná. Je v našich očích turistickým cílem s mořem a pyramidami. „Asi vás to překvapí, ale v Egyptě jsem zaznamenala největší bídu, jakou jsem na světě viděla. Nesmírná ubohost a chudoba,“ ozřejmila. „Lidé za Mubaraka nesměli ani ceknout. Všichni se strašně báli. Opozice téměř neexistovala. Kromě Muslimského bratrstva. Ne umírněná část, ale ta radikální. Navíc se věnovali sociální pomoci. Posílali děti do škol a podobně. Byli jediní, kteří chudým něco dávali. Není tedy nic divného, že svobodné volby vyhráli,“ objasnila. Podobné to bylo v dalších arabských zemích.

„Kdo jsou ti dnešní zabijáci? Jsou to zločinci. Pořád stejný princip. Nahnat lidem strach a urvat peníze. Jde jim pouze o moc. Pomáhají jim ti, kterým nepokoje a války vyhovují. Spekuluje se třeba o roli zbrojního průmyslu,“ upozornila.