Ostravsko nyní patří k těm nejvíce postiženým regionům v rámci republiky, kde se má až 13 procent obyvatel potýkat s exekucemi a vysokým zadlužením. Každý okres ale má svá specifika. Například na rozdíl od ekonomicky postiženého Bruntálska, kde se nejvíce zadlužují senioři, to mají být v Ostravě a okolí mladí lidé, kteří ukončili školu a teprve začínají pracovat.

„Celkem často se setkávám s případy, kdy se mladý muž ještě pořádně neuchytil v praxi, vystřídal několik zaměstnání a nemá stálou existenci, ale už si třeba půjčil na nové auto či koupi bytu a vzal si na to 2–3 úvěry. Anebo se vysoké zadlužení týká mladších žen na mateřské či samoživitelek bez partnera. Není to vždy jen o nízkém vzdělání a finanční negramotnosti, řada lidí si také chce žít na vysoké noze, na což jim chybí patřičné příjmy. Některých klientů se ptám, když si chtějí půjčit vyšší sumu, kolik jsou schopni si ušetřit ze svých platů a často se dozvídám, že téměř nic. Výjimkou nejsou u nás ani klienti, kteří propadli některé závislosti, zvláště pak gambleři. Těm vždy radím, aby se šli nejprve léčit, a potom že jim s jejich finanční situací mohu lépe pomoci, když už nebudou vršit další dluhy. Samozřejmě, pokud se nacházejí v těžké životní situaci a mají zájem ji adekvátně řešit, tak je neodmítnu,“ konstatoval Martin Gojný, specialista z Poradny při finanční tísni z Ostravy, který za svou praxi v moravskoslezské metropoli už vypracoval insolvenční návrhy na oddlužení pro více než 2300 klientů. Průměrný dluh na jednoho svého „zákazníka“ nyní odhaduje na sumu okolo 600 tisíc korun.

Na Poradnu při finanční tísni v Ostravě se někdy obracejí i vyléčení gambleři. Foto: Jan Štěpán

Někdy při řešení exekucí chybovaly i soudy

O tom, jak může někdy člověka „semlet“ špatně fungující legislativa, a jak je potom velmi těžké domoci se práva, se v minulých letech přesvědčila i podnikatelka Jana ze Zlínského kraje. O tomto případu se už v minulosti ParlamentníListy.cz zmiňovaly.

Dramatický příběh se začal odvíjet ve chvíli, kdy se Jana rozvedla se svým manželem. Jak to mnohdy bývá, problém nastal při dělení majetku. Jablkem sváru se stal větší, dobře vybavený byt i s garáží, do kterého se nejprve její muž nastěhoval i se svojí novou partnerkou poté, co Janu z bytu vyhodil. Po neuvěřitelných deseti letech průtahů, kdy si Jana najala už svého advokáta, aby se domohla práva, soud jí nakonec byt přiřkl, ale s tím, že musí manželovi zaplatit 700 tisíc korun jako vyrovnání. S tím však nešťastná žena nesouhlasila a ani nebyla schopná takovou částku do stanovené doby sehnat. „Protože manžel užíval byt neoprávněně a došlo k jeho takzvanému bezdůvodnému obohacení, nechali jsme po vyjádření realitní kanceláře, která vyčíslila cenu za používání bytu, udělat zápočet u soudu, ze kterého vyplynulo, že moje klientka svému partnerovi vlastně už nic nedlužila, jelikož jeho pohledávka tak prakticky zanikla,“ uvedl tehdy právní zástupce podnikatelky Jany JUDr. Josef Červinka.

Jenže manžel se nespokojil s tímto zápočtem a uplatnil svůj nárok v insolvenčním řízení, k němuž ale nemělo vůbec dojít. Neskutečný příběh, který se pak začal odvíjet, Janu bezlítostně drtil. Podle slov jejího advokáta totiž soudní instance svými zásahy měly v několika případech porušit nehorázným způsobem zákon, jelikož stanovený insolvenční správce uzavřel dohodu s exekutorem o provedení dražby na byt, ve kterém Jana Václavíková žila. A to bylo podle tehdy platných zákonů zcela nepřípustné. „I když je vůbec absurdní, že případ došel až do takového stadia, postup insolvenčního správce je naprosto v rozporu se zákonem, jelikož dražbu může provést jen dražebník, podle zákona o veřejných dražbách, a nikoliv jak to učinil exekutor. A protože dala moje klientka i návrh na oddlužení, zaniklo na exekuci jakékoliv právo! Bohužel, v dražebním protokolu bylo ještě navíc uvedeno, že paní Jana musí do 15 dnů byt vyklidit. A toto ustanovení bylo znovu jasně protiprávní, protože vyklizení bytu může nařídit jen soudce nikoli exekutor,“ informoval tehdy advokát Červinka. Jelikož ten u českých soudních institucí neuspěl, uvažoval se svojí klientkou o tom, že se obrátí na Evropský soud ve Štrasburku.