Pražský Vrchní soud odsoudil někdejšího poradce premiéra Mirka Topolánka loni v létě na 5 let do vězení a musí zaplatit pokutu 4 milióny korun. O Dalíkovi tento soud rozhodoval podruhé. Musel proto, že jej před tím po odpykání třičtvrtě roku z čtyřletého trestu propustil Nejvyšší soud v Brně.  Nyní se lobbista obrací k Nejvyššímu soudu znovu a věří, že jej opět propustí na svobodu.

Připomeňme si, že policie začala Marka Dalíka vyšetřovat kvůli výpovědi bývalého zaměstnance firmy Steyr Stephana Szücse. Ten v roce 2011 do policejního protokolu prohlásil, že lobbista měl požadovat 18 milionů eur (přibližně půl miliardy korun) za pokračování v nákupu transportérů Pandur. Podle Szücse si měl o peníze říct na schůzce v listopadu roku 2007 v pražské restauraci U Malířů.

Nákup kolových obrněných transportérů Pandur za téměř 21 miliard korun schválil v roce 2006 kabinet Jiřího Paroubka. Koncem roku 2007 pak Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek firmou Steyr.

O půl roku později ale politici rozhodli o tom, že Česká republika nakoupí 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.

ParlamentníListy.cz aktuálně získaly Dalíkovo dovolání (viz přílohy). Odsouzený lobbista v něm argumentuje několika možnými pochybeními pražského Vrchního soudu. Tvrdí, že soud porušil zásadu spravedlivého procesu a podle něj jsou mezi „skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním“ extrémní rozpory.

Za největší problém Dalík ve svém dovolání označil nesprávné posouzení časové působnosti trestního zákoníku, podle kterého soud posuzoval výši jeho trestu. Vysvětlíme. Marek Dalík byl odsouzen podle nového trestního zákoníku, a ne podle trestního zákona z roku 1961, Přestože se měl trestného činu dopustit v době platnosti staré normy. Proč je tento spor důležitý? Podle starého zákona by dostal nižší trest. Nejvyšší soud totiž vyslovil právní názor, že na Dalíkovu kauzu by měl být aplikován trestní zákon z roku 1961 jako předpis pro obviněného mírnější.

Rozpory v rozsudcích

Za největší problém posledního rozsudku Dalík vnímá to, že není, jak stojí v dovolání „založen na prokázaných skutečnostech, ale na spekulativních úvahách odvolacího soudu“. Dalíkův obhájce Tomáš Gřivna v textu dovolání tvrdí, že zmíněné úvahy nahradily skutečné důkazy. Gřivna upozorňuje, že prvoinstanční i druhoinstanční soudy hodnotily Dalíkovo údajné trestné chování zcela odlišně. Vrchní soud v dovolání Gřivna rozebírá za to, jakým způsobem s důkazy a důkazními spekulacemi zacházel. „Odvolací soud prvostupňovému rozsudku vytkl podíl spekulativních úvah na skutkových závěrech jako závažný nedostatek, svůj rozsudek na nich ale založil také,“ napsal Gřivna v Dalíkově apelu.

Vrchní soud Dalíka odsoudil přes různé právní výklady v průběhu procesu definitivně za pokus o podvod. Nepodařilo se prý totiž prokázat jeho vliv na premiéra Mirka Topolánka ohledně nákupu transportérů, který byl v té době velmi silný. Gřivna oproti soudu namítá, že Dalíkův vliv na Topolánka byl neoddiskutovatelný. „Kdyby soud neopomněl tyto důkazy, nemohl by dospět k závěru, že jednal podvodně,“ stojí v dovolání.

Podle obhájce Gřivny pražský Vrchní soud soud porušil právo na spravedlivý proces. Soud se totiž podle něj nevyhodnocoval důkazy objektivně. Při nedostatku důkazů musí totiž soudci vždy ctít zásadu in dubio pro reo  – v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Ať promluví svědci

Dalík navíc apeluje na Nejvyšší soud, aby byli do hry vpuštěni svědci, hovořící v jeho prospěch, které Vrchní soud nereflektoval. Například bývalý náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva konstatoval, že Dalíka si premiér „klidně přivedl na jednání na ministerstvu, přišli tam, sedl si, mluvilo se o zbraních a jiných věcech“. Dalík navrhoval i další svědky, kteří by měli nade vší pochybnost dokázat jeho vliv na Topolánka. Mimo jiné bývalou Topolánkovu manželku Pavlu Topolánkovou nebo vládní mluvčí Janu Bartošovou, který pouto mezi oběma muži nepochybně potvrdily.

Sám Topolánek totiž svého letitého přítele Dalíka u soudu „nepodržel“ a jeho vliv na své rozhodování zpochybnil. Připomeňme přitom jeden jeho známý, dnes už historický, výrok: „Marku s tebou stojím, padám.“ Vysvětlení jeho zdrženlivé výpovědi před soudem bude nejspíš jednoduché. Topolánek zvolil tento typ výpovědi nejspíš proto, aby si sám nezpůsobil větší potíže, než kterým doposud kvůli Pandurům čelil.

Asi posledním veledůležitým argumentem Dalíka a jeho obhájce je, že soud nezohlednil navrhovanou výpověď slovenského lobbisty Miroslava Výboha. Ten byl jednání s lidmi ze Steyru také přítomen. Výboh totiž při dvou výsleších na rakouské prokuratuře popsal průběh schůzek úplně jinak, než zástupci Steyru. Aktéři setkání se podle něj vůbec nerozešli ve zlém, což by napovídalo vyřčení žádosti o úplatek. Podle Výboha lidé z americko-rakouské společnosti zanesli informace o údajné vyřčené žádosti o úplatek o notný čas déle, než měla padnout. Výboh tvrdí, že si tak zástupci  Steyru vytvořili jakýsi manipulační prostor pro obhajobu svých obchodních neúspěchů, protože se jim nedařilo dotáhnout zakázku v České republice do konce. Podle Výboha si tím vytvářeli půdu kvůli možné žalobě na Českou republiku.

Pokud Nejvyšší soud zohlední závažné argumenty Dalíkovy obhajoby v dovolání, není vyloučeno, že bude někdejší lobbista znovu propuštěn na svobodu. A proces s bude muset být dotažen do konce tak, aby mu nebylo upřeno právo na spravedlivý proces..

Celé dovolání
https://www.parlamentnilisty.cz/profily-sprava/user-data/06B091AE/file/133550-dalns.pdf
https://www.parlamentnilisty.cz/profily-sprava/user-data/06B091AE/file/133548-dalns2.pd