Současná doba a civilizace je mnohem náchylnější na případné závažné problémy, a to se může projevit celoplanetárně. Omezená krize v dnes globalizovaném světě není nikdy lokální a její následky či dopady nakonec pocítí všichni. Děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík hovoří bez skrupulí o závěrečné fázi naší civilizace. „Blížíme se ke kolapsu moderní společnosti, která je zahleděna sama do sebe. Elity jsou uzavřené a odtržené od reálu. Politici řeší své problémy ve svých stranách, jako by kolem bylo vakuum. Vytváří se skupiny, které si navzájem nejen nerozumí, ale ani nekomunikují. Společnost se atomizuje, a to předpokládá rychlý pád,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

Školy podle děkana chrlí studenty, jejichž kvalita je horší a horší. Plní se jen tabulky, ale provázanost krajů je minimální. Na vysoké školy vstupují ti, kteří by se sem dříve nedostali vůbec nebo jen s velkými problémy a časem by školu stejně opustili. Přirozený kvalitativní výběr je narušen, a to je další ukázka problému naší civilizace. „Vychováváme čísla, ne lidi, nekoordinujeme, kde kdo bude potřeba, prostě chrlí se lidé, kteří pak mají problémy najít nějakou, ne tedy tu jejich, ale vůbec nějakou práci. Investuje se do vzdělání, které se nezúročuje. Nechci vůbec paušalizovat, ale co jsem zažil, je velmi tristní. Svědčí to, že společnost upřednostňuje okamžitý nebo velmi krátkodobý efekt, nedívá se daleko před sebe. To ukazuje, že je nemocná.“

Neúcta k historii, neúcta k sobě samému

Čeští egyptologové a vědci, kteří pracují v Egyptě a jižním Súdánu ve zcela unikátní koncesi, kterou by nám mohly závidět přední světové velmoci, hovoří o pozoruhodných srovnáních v kolapsu dvou tak v mnohém rozdílných civilizací.

Významný český archeolog a egyptolog Miroslav Verner je zdrcen mezinárodní situací především v arabských zemích. Jak řekl exkluzivně pro ParlamentniListy.cz, „…od Afghánistánu a Pákistánu po severní Afriku probíhají tak prudké změny, že jim takzvaná západní civilizace nestačí přihlížet, natož aby smysluplně reagovala. Jednotlivé kroky Západu jsou nahodilé a ještě ke všemu vesměs nešťastné. Vezměte si ku příkladu, že v Egyptě jsou plné dvě třetiny světového kulturního bohatství! A pak přijde někdo, kdo toto všechno chce popřít,“ uvádí ve zjevné narážce na radikální islám, pro který nejsou památky to, co by stálo za vhodné ponechat. Zakrývání pyramid z návrhu nyní již zakázaného Muslimského bratrstva je jen zlomek ledovce. Mnohem horší je to s již bývalou obří Sochou Budhy v Afghánistánu nebo s některým památkami v Timbuktu v Mali.

„Jestliže si někdo nevytvoří vztah k památkám své země, byť z jiné éry, je to důkaz hluboké krize civilizace. Dnes už naštěstí pracujeme v Egyptě zas v bezpečí, o pořádek se tu postarala armáda, protože ten chaos, který zde po pádu Mubaraka nastal, byl neuvěřitelný. Za první takzvané revoluce nefungovalo nic, a tak se není čemu divit, že zlost lidí se obrátila právě proti Muslimskému bratrstvu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

Fanfaróni jako faraóni

Tak jako ve starověkém Egyptě i dnešní vládci připomínají faraóny. Tvrdá srdce a uzavřenost, neschopnost naslouchat svému lidu, starat se jen o „své“ vyvolené. Tady prý je paralela velmi zřetelná. Jak uvádí děkan Michal Stehlík, „je potřeba podporovat i ty průměrné a takzvaně obyčejné, ti nejlepší si většinou svou cestu najdou. Za osm let své práce tady na fakultě musím říci, že úroveň středního školství je horší a horší. Ale proč bychom se divili. Máme 14 krajů a 14 různých pohledů na školství. To stát prostě podcenil. Regiony si hrají na malé republiky, jejich vedení na malé, autonomní vládce. Není to ani v penězích, těch - řekl bych - je ve vysokém školství docela dost - ale ve školství jako takovém, to už je na pováženou. Ale co chcete, když není řádný systém.“

Okázalost na jedné straně a doslova mrhání financemi, neúcta k životu, půdě, zahledění sama do sebe. To jsou věci, které naši současnou společnost spojují s dobou, kdy končí „zlatá doba pyramid“ ve starověkém Egyptě a zdejší vysoce vzdělaná společnost upadá do zahledění se sama do sebe. Jako bychom se nepoučili ani ze starého Říma kdy „divoké“ kmeny byly před branami věčného města, a to si žilo svým uzavřeným životem, nestarajíc se, co bude dál, jen žijící z podstaty. Horší na tom je, že v dnešní době se jedná o celoplanetární problém, ze kterého může opravdu jen málokdo, dodává závěrem.