Začneme tak trochu bez bontonu. Zhlédla Petra Paroubková někdy nějakou pornografii?

Myslím, že to jsou věci, ke kterým se nebudu vyjadřovat, ale nejsem člověk, který nemá nějakou fantazii jednak, a taky nejsem žádný puritán, takže odpověď si domyslíte.

Ta otázka má důvod. Připomeňme, že po Vašem neúspěchu u Nejvyššího soudu, kde jste se dožadovala omluvy časopisu Reflex za karikatury s tematikou Vaší ložnice, jste se rozčilovala, že české soudy neměří všem stejným metrem. Tedy že v případě někdejšího ministra Pavla Březiny podobný komix soud označil za pornografii, ale u Vás ne. Mám tomu rozumět tak, že Vy jste to nějak sexuologicky analyzovala?

Tam vůbec nešlo o sexuální nebo sexuologickou analýzu, tam šlo o to, že se svoboda slova a svoboda projevu postavila nad osobnostní nebo lidská práva těhotné ženy, tak to je otázka pro soud, a protože vím, že podobný soud se odehrál v Rakousku u mé přítelkyně, tak také dobře vím, že podobný precedens se objevil dvakrát u Evropského soudu pro lidská práva. Proto vím, že tam se pravdy dovolám. Jenom jsem si myslela, naivně asi, že české soudy dospěly do jiného stádia, než jsem předpokládala. Ale po minulém týdnu, po rozhodnutí soudce v případu pana Bárty a pana Škárky, po rozhodnutí paní Langerové v případě pana Smetany, tam jsem se přesvědčila, že jsem se hluboce mýlila. Jsme někde na úrovni Tadžikistánu.

• TÉMATA: Bártův soud - Peníze za mlčení ve VV - Plakátový čmáral

Váš manžel říká Zimbabwe.

Já to vím, protože jsem tlumočila pro tadžické soudce, takže jsme si vysvětlovali, jakým způsobem probíhají soudy v Tadžikistánu. A myslím si, že jsme na stejné úrovni.

Vrátím se k té pornografii. Karel Březina byl v podobném komixu v časopisu Reflex zobrazen ve velmi nelichotivých pozicích, kdy takříkajíc obcuje se svými stranickými kolegy, což se v případě Vašeho komixu nestalo, když nepočítáme obrázek, kdy se z temna ložnice ozývá jakési citoslovce hrk hrk, Vás se to skutečně tak dotklo?

Myslím si, že ten komix jednak nebyl vůbec vtipný, byl nechutný - což mi potvrdila i valná většina mých známých novinářů - ale tam šlo o něco jiného. Všichni věděli, že jsem předtím přišla o dítě, a když jsem otěhotněla znovu a bylo mi pořád špatně - protože já teda, s prominutím, jsem zvracela ještě na porodním sále, což není vůbec běžná záležitost - a měla jsem velmi rizikové těhotenství. Pan Mareš nebo autoři Zeleného Raula, pan Hrubý, Tesař, Baldýnský si udělali legraci z těhotné ženy, což mi přijde dost hloupé, nechutné a ubohé. A zobrazovat mě při početí mého dítěte... Kdyby šlo o cokoliv jiného a kdykoliv jindy, neohradila bych se, protože vím, že hlupák zůstane hlupákem a nemá smysl dávat na hrubý pytel hrubou záplatu. Ale šlo o to, že mě vyobrazili při početí mé dcery.

Vy jakožto žena předního politika, v té době manželka předsedy ČSSD a možného budoucího premiéra, jste s podobným zájmem musela přeci počítat. Nejste paní Columbová, kterou nikdy nikdo neviděl, zúčastnila jste se s partnerem řady meetingů…

A proč má tedy být měřeno jiným metrem pro mě a jiné manželky? Možná někomu vadilo, že doprovázím svého manžela, což je v zahraničí úplně běžné. A nevím o tom, že paní Blairovou, která přišla o dítě, někdo zobrazoval při tom, že dělá hrk hrk a počíná své dítě. To si nikdo v Británii nedovolil a to je to velmi vtipná země, která nikdy své politiky nešetří. Proč se to děje u nás? Měla by fungovat nějaká autocenzura v tom smyslu, že člověk by měl vědět, kam až může zajít a kam ne.