Předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Adamová Pekarová pokračuje v návštěvě Tchaj-wanu. A má evidentně radost. Obdržela od tchajwanského parlamentu medaili a dostala se na titulní stránku tamních Taipei Times, hned za zprávu, že tchajpejská obchodní kancelář na Fidži se opět bude jmenovat původním jménem. Což nadšeně sdílela na sociálních sítích. „Milý tchajwanský lide, chtěla bych vás ubezpečit, že jsme s vámi už nyní a budeme s vámi i nadále. Za všech okolností. Protože vy jste s námi, my jsme s vámi,“ ubezpečovala v tchajwanském parlamentu.

Slovy nelze vyjádřit, jak si vážím udělení medaile za parlamentní demokracii. Moc za ni předsedovi tchajwanského parlamentu @sikunyou děkuji.

Vnímám ji jako ocenění všech poslanců ve @snemovna, kteří mají svobodu, demokracii a lidská práva v úctě. #miseTaiwan pic.twitter.com/wK2E58Fcmy

— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) March 28, 2023

Mám ze včerejšího dne velkou radost.

Dobré ráno, Česko!?? pic.twitter.com/ext1Iikr5V

— Markéta Pekarová Adamová (@market_a) March 29, 2023

Ovšem návštěv je více. Bývalý prezident Ma Jing-ťiou z opozičního Kuomintangu včera navštívil Čínskou lidovou republiku. Žádný prezident Tchaj-wanu, ve funkci nebo už mimo funkci, přitom pevninskou Čínu nenavštívil od roku 1949, kdy v zemi došlo ke komunistické revoluci. Exprezident uvedl, že je velmi rád, že si promluví s čínskými studenty a také že navštíví hroby svých předků. Tchaj-wan vedl až do roku 2016. Uvedl také, že by rád uklidnil atmosféru mezi „ostrovem a pevninou“.

DPP, tedy strana, která momentálně Tchaj-wanu vládne, jeho cestu kritizovala, obvinila bývalého prezidenta, že podporuje čínský přístup k Tchaj-wanu. „Měli bysme být jednotní... Je politováníhodné, že KMT (Kuomintang – pozn. red.) stojí na straně čínských komunistů a exprezident Ma ignoruje veřejnou nespokojenost s jeho nynější návštěvou Číny,“ vydala strana prohlášení. Cesta na pevninu je prý nevhodná, protože den předtím s Tchaj-pejí přerušil vztahy dlouholetý středoamerický spojenec, Honduras. Ve prospěch Pekingu, se kterým nově navázal diplomatické vztahy.

Kromě toho, dnes má do Spojených států dorazit tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen. Finální destinací její cesty jsou středoamerické státy Guatemala a Belize, ale prezidentka se dle Wall Street Journalu zastaví v Los Angeles a New Yorku. V Kalifornii se plánuje setkat s předsedou dolní komory amerického parlamentu, Kevinem McCarthym. Dle WSJ se ovšem někteří činitelé v americké vládě obávají, že návštěva dá Pekingu záminku, aby pořádal další vojenská cvičení okolo ostrova. A zjišťují u tchajwanské vlády, zda se prezidentka bude držet norem takové návštěvy.

O těchto třech návštěvách už psal europoslanec ODS Jan Zahradil, který se o oblast jihovýchodní Asie zajímá dlouhodobě. Podotýká, že každá z těchto návštěv má jinou symboliku. Návštěvu předsedkyně Sněmovny označuje za „virtue signalling“, tedy snahu se morálně ukázat. „V ní paní předsedkyně dlouhodobě vyniká a je určena primárně pro domácí publikum,“ podotýká europoslanec.

Nicméně, samotná cesta na Tchaj-wan je dle něho v pořádku. „Je to naštěstí zabaleno do celkem solidní porce ekonomické diplomacie, což tomu dává praktický smysl. Byznys s Tchaj-wanem, obchod, investice, jsou naprosto v pořádku, dělá to dnes kdekdo a Tchaj-wan je ostatně také členem WTO (Světová obchodní organizace). I když ne jako ‚Republic of China‘, jak sám sebe nazývá, ale jako ‚Chinese Taipei‘.“

„Co ale není v pořádku, je tradiční švejkování části české politické scény, vždy čas od času předstírající, že Tchaj-wan je pro nás něco jako samostatný suverénní stát (přičemž druhá strana předstírá, že tomu věří), ačkoliv všichni vědí, že ČR de iure Tchaj-wan neuznává, nemá s ním oficiální diplomatické styky a praktikuje politiku ‚jedné Číny‘ – ostatně stejně jako všechny členské země EU. Kromě toho, že toto naše spiklenecké pomrkávání na Tchaj-wan budí dojem poněkud pokrytecké nepatřičnosti, je také neprozíravé. Vypadá to totiž, že tak před 2–3 lety se česká zahraniční politika rozhodla vsadit vše na jednu kartu – na politiku aktuálně na Tchaj-wanu vládnoucí DPP,“ kritizuje Zahradil postoje některých českých politiků.

„DPP se příliš neostýchá si tu a tam, s různou intenzitou, pohrávat s myšlenkou vyhlášení tchajwanské nezávislosti. Jde sice především o psychologické šťouchance čínskému komunistickému režimu, to ale neznamená, že se za určité konstelace nemohou proměnit v sebenaplňující proroctví,“ varuje. Jak poznamenává katarská televize Al-džazíra, Čína setrvale odmítá výzvy k jednání od současné tchajwanské prezidentky, protože ji považuje za separatistku.

Zahradil též upozorňuje, že provokace směrem k Číně od DPP vyhovují USA, které Tchaj-wan využívají jako „osinu v zadku“. Kuomintang, tedy strana, kterou vedl Čankajšek, se naopak drží konsenzu z roku 1992. „Podle něho obě strany uznávají princip jedné Číny (a každá si jej může vyložit po svém). Tahle křehká dohoda umožnila v posledních 30 letech prolomit bariéry ve vzájemných vztazích, vedla  k bezprecedentnímu oboustrannému zintenzivnění dopravních toků, investic, obchodu ale i pohybu pracovních sil. A především výrazně snížila napětí, a tedy i riziko čínské invaze na ostrov,“ vysvětluje.

Jak nyní na Tchaj-wanu vypadá rozložení sil? Na podzim proběhly na ostrově regionální volby. Současná prezidentka je označila za „referendum o demokracii“. „Zcela s tím pohořela a její DPP utrpěla s Kuomintangem takovou porážku, že Tsai dokonce rezignovala z nejvyšší stranické funkce,“ informuje Zahradil.

A dodává: „Další, tentokrát parlamentní a prezidentské volby na Tchaj-wanu se konají počátkem příštího roku. Pokud i v nich Kuomintang uspěje, tchajwanská politika vůči Číně se nepochybně změní. Jsem zvědav, co pak budou dělat ti čeští politici, včetně některých ústavních činitelů, kteří si krátkozrace zúžili manévrovací prostor jednostrannou podporou současné tchajwanské vládní linie při svých návštěvách a ve svých prohlášeních.“

Zahradil už dlouhodobě upozorňuje na to, že indopacifický region bude v nadcházejících letech kriticky důležitý. „Jihovýchodní Asie je dnes nejdynamičtějším regionem světa, centrem tzv. Global South, zde se bude rozhodovat o globálním přeskupení sil. EU zatím tápe – např. obchodní a investiční dohodu má uzavřenu jen se dvěma členy ASEAN, Singapurem a Vietnamem,“ varuje.

„Pokusy o mechanickou aplikaci našich evropských norem a standardů v zemích se zcela odlišnou tradicí, politickým systémem, sociální strukturou a geopolitickým kontextem se nesetkávají s úspěchem. Je třeba zanechat eurocentrického lidskoprávního a klimatického mentorování, projevit více empatie, pochopení a citlivosti pro realitu multipolárního světa,“ vymezuje se proti pojetí politiky, které reprezentuje právě například Markéta Adamová Pekarová.

„Myšlenka strategické autonomie EU (která s válkou na Ukrajině zcela vymizela z veřejné debaty) může najít nové vyjádření právě v našich vztazích s jihovýchodní Asií. Ponechat tuto oblast jen velmocenskému soupeření USA–Čína by bylo chybou,“ hodnotí.

Kromě Zahradila se o předsedkyni otřel také Tomáš Pekárek, krajský místopředseda ANO ve Středočeském kraji. „Předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová udělá za hezkou fotku cokoliv, to už se ví. Stejně tak jsou fialové vládě typická ta rozkvetlá prohlášení typu ‚Jsme s vámi, protože vy jste s námi‘. Blafat a slibovat oni prostě umí. Přitom i podle včerejších slov prezidenta Pavla: ‚Pokud vím, tak všichni naši politici se drží schválené politiky jedné Číny‘, je jasné, že je to ze strany MPA opět jenom divadýlko hlavně pro domácí publikum.“