„Žijeme v době pádivé inflace, kdy mnohým lidem chybí peníze, aby si mohli koupit vše, na co byli zvyklí. Kdybychom zvýšili daně, problém by se prohloubil, protože by lidem zbývalo ještě méně peněz. Daně by se tedy v drtivé většině případů neměly měnit. Ve výjimečných případech může dojít k jejich snížení, což se stane například u spotřebních daní na pohonné hmoty. Někteří lidé mají představu, že by mělo dojít ke zvýšení daní a dodatečně vybrané peníze by se měly přerozdělovat. Před tím bych chtěl varovat. Při přerozdělování peněz se jich část ztratí ve státním aparátu. Navíc rozhodování politiků o tom, kdo si polepší a komu se peníze vezmou, je vždy kontroverzní. Většinou jsou podporováni potenciální voliči. Na skutečně potřebné se myslí o poznání méně, protože hlavní cíl politiků spočívá v jejich znovuzvolení,“ napsal PL.cz Štěpán Křeček, hlavní ekonom BH Securities.

„Já bych nezvyšoval. Zrušil bych plán na snížení spotřební daně u motorových paliv a naopak bych zrušil poplatek POZE u elektřiny (který se chová jako daň) a zvýšil slevu na poplatníka u daně z příjmu. A stát musí více šetřit na výdajích. Ale to je taková panská rada, protože nevím kde a kolik může ušetřit. Jen si historicky všímám, že spousta průmyslu a služeb jede na dotacích, pokud není dotace, není to atraktivní. Předpokládám tedy, že v tomto prostoru něco ušetřit lze. Příkladem jsou například miliardy na podporu zemního plynu v dopravě. Uměle vytvářený trh s minimálním přínosem pro společnost,“ vysvětlil Ivan Indráček, předseda představenstva SČS – Unie nezávislých petrolejářů ČR.

„Žádných a nikomu. Měla by je snížit. Hlavně spotřební za pohonné hmoty,“ domnívala se ekonomka Markéta Šichtařová, ředitelka společnosti Next Finance s.r.o. „Ne, lidi už platí dost daní,“  uvedl další ekonom Pavel Kohout z Algorithmic SICAC, a.s. „Zvyšovat daně v krizi znamená krizi ještě prohloubit. Je třeba snížit výdaje státu,“ objasnil Vlastimil Tlustý, bývalý ministr financí. „Odpověď je jasná. V žádném případě a žádné. V současné době, kdy skokově rostou ceny prakticky všeho, inflace znehodnocuje úspory a reálná kupní síla občanů klesá, je to nesmysl,“ konstatoval Petr Bajer, předseda Strany soukromníků ČR.

„Měla. Měla by se minimálně vrátit před zrušení minimální daně.  Mělo by se přistoupit ke zvýšení DPO. Přistoupit k daňové progresi, omezit odliv dividend. To jsou první nezbytné kroky. Zásadní daňová reforma je nezbytná. Náš daňový systém má špatnou strukturu a neodpovídá ekonomice v digitální formě,“ sdělil Vladimír Špidla, bývalý premiér, předseda ČSSD a eurokomisař. 

„Zvyšovat daně má smysl tam, kde to pomůže většině lidí a celé ekonomice. Nám ale vládnou ministranti cizího kapitálu a moci. Mamutí rentu, co teče „za kopečky“, mají za posvátnou krávu. Rozházet si to nesmí ani s panským pólem sociálního žebříčku.  A tak to budou flikovat DPH, jejíž suma roste díky šíleným tarifům za energie a jejich dopadu na všechny ostatní ceny. To ovšem ekonomiku rozvrátí ještě víc. Tím rachitičtější bude daňové inkaso z příjmů právnických i fyzických osob. Za situace, kdy prudce porostou náklady záchytné sociální sítě. Civilizovaný stát má i dost vlastních ekonomických zdrojů. Polistopadoví zázraci je rozdali cizím rentiérům. Teď nám vládnou „okresní formáti“. Groteskní papoušci zaklínadel, jimiž se ta loupež vydávala za vynález spásy. Hrozny hněvu, které sklidí, si tak plně zaslouží. Z pasti vede jen přesně opačný azimut. Průlomy ke svébytnému rozvoji, které nás vrátí i do extraligy světových trhů. Jako suverénní hráče, co umí hodnotu přidanou českými mozky a rukama vracet domů. A  pohánět jí další rozvoj země a všeobecný růst životní úrovně. To ovšem přijde až s úplně jinou vládou. Včera bylo pozdě,“ napsal Josef Skála, bývalý místopředseda KSČM, kandidát na prezidenta.

„KSČM je dlouhodobě pro spravedlivější rozdělení daňového břemene. Když bohatí platí minimum, chybí pak peníze na služby občanům. Tedy výraznější progrese jak u zdanění příjmů velkých firem, tak u velkých majetků. Bez toho nikdy veřejné finance do pořádku nedáme,“ myslel si Jiří Dolejš, poslanec KSČM v letech 2002 až 2021.

„Obnova rovnováhy veřejných financí na straně navýšení příjmů má dvě úskalí při snaze o zvýšení daňového výnosu, a to sice ekonomické a politické. V daňovém mixu to je volba těch daní, kdy je pro růst výnosu zjevný prostor. A to je možné více cestami – nejčastěji zvýšením daňové sazby, dále úpravou daňového základu, ze kterého se daň vyměřuje a konečně určením daňového poplatníka vždy té konkrétní daně. Čtvrtou – hodně přehlíženou – komponentou reálného daňového výnosu je rozsah daňových výjimek. Takže při případné změně je nutno vzít do úvahy všechny komponenty, což předpokládá desítky a stovky propočtů a analýz možných dopadů,“ nastínil Jaroslav Šulc, bývalý makroekonom Českomoravské konfederace odborových svazů.

„Pokud jde o druhý – politický – aspekt, je případný růst daňového výnosu ještě složitější. Vidíme, že pětikoaliční vláda vznikla jako důsledek projektu Antibabiš a prioritně nyní oslovuje zase ty voliče, kteří jí dali potřebný počet hlasů, aby měla parlamentní většinu. Připomínám, že daně jsou vždy – řečeno postaru – třídní záležitost. Jejich daňovým mixem míříte vždy na nějakou sociálně politickou strukturu obyvatelstva. V tuto chvíli si tato vláda nemůže dovolit od sebe odehnat své voliče. To znamená, že není ochotna mířit ani na majetnější vrstvy, kde peníze jsou, ale ani na živnostnický sektor, byť má extrémní daňová privilegia. Ale ten je jednak velmi silný voličsky, jednak na něj – jistě velmi diferencovaně – dopadla covidová pandemie. Takže situace v roce 2022 je úplně jiná než v roce 2019, před covidem. Kdy bylo možné ještě teoreticky živnostníkům zvednout laťku, což se v několika etapách zavádění elektronické evidence tržeb skutečně podařilo. Ale právě do tohoto sektoru natekly v posledních dvou letech stamilionové anticovidové podpory, aby se nezhroutil – což se v zásadě podařilo,“ pokračoval.

„Každý rok vydává Brusel specifická doporučení pro jednotlivé země EU, kde vidí při srovnatelné analýze rezervy, kde by se výkon státní správy, ekonomiky mohl zlepšit. Pravidelně v minulé dekádě bývala v těchto doporučeních pro českou vládu výzva k řešení daňového zatížení živnostníků – a postupné zavádění EET byla asi ta nejrozumnější metoda. Jestli jsou nějaké zásadní a dlouhodobé deformace v českém daňovém systému a jestli chceme hledat nějaká rozumná řešení, pak je vidím jednak v postupném tlumení extrémních preferencí živnostenského stavu, jednak v nápravě velmi deformovaného mixu přímých a nepřímých daní, kdy příjmová strana rozpočtu trpí zejména praktickým vyloučením daní majetkových. A hlavně již nepřipustit opakování tak kardinálního, krátkozrakého a populistického omylu, jak se nedávno stalo při doprovodných krocích u rušení superhrubé mzdy a přechodu na patnáctiprocentní daň z příjmu. Ta skoro stomiliardová sekyra vědomě zatnutá do snížených rozpočtových příjmů ročně nás v konečném součtu vyjde hrozně draho a jsem zvědavý, kdo z politiků bude mít tu odvahu ji z futra vyprostit,“ uzavřel.