Ani několika desítkám vietnamských obchodníků, kteří tu zůstali, nenastaly zlaté časy. Občas nějaký Němec přijede pro cigarety, nevzhledné barvami zářící trpaslíky a skleněné koule, případně pro olbřímí krmítka, která jsou snad pro supy a ne zpěvné ptactvo. Řada místních podnikatelů si stěžuje, že město nemá koncepci na cestovní ruch, a že iniciativu kromě nedaleké bavorské Železné Rudy (Bayerische Eisenstein) převzaly například Kašperské Hory.

Velké nájmy a bezcitnost majitelů

„Akcí se tu pořádá zase ne až tak úplně málo, ale jsou na nich většinou jen stále stejní lidé a povětšinou místní,“ řekl nám jeden z občanů města, který nechtěl být jmenován. Představte si, že si sousední Bavoráci v jejich Rudě prosadili v objektu nádraží, které sousedí s Alžbětínem, evropské muzeum netopýrů! Možná šílenost, ale nějaké turisty to zas přiláká.“

Nebýt  Špičáku, které je nejen zimní středisko, ale v létě také adrenalinové místo pro bikery, byla by tu nuda k uzoufání. „Pořád vymýšlíme nějaké novinky a klienti se nám rádi vracejí. I v té velké konkurenci sousedního  Velkého Javoru,“ říká Vladimír Kasík, šéf Špičáku. O majetkových poměrech tady ve městě nechtějí lidé moc mluvit. Veřejným tajemstvím je, že mnozí rádobypodnikatelé nakoupili pár pozemků a nyní drží v šachu ty menší provozovatele lyžařských vleků a sjezdovek.

„Není nic veselého, když máte vlek a okolo to zas patří někomu jinému,“ nakousne problém Ladislav Zísler z lyžařského areálu nad nádražím. „Dál už ale nic neřeknu. Jen to, že takovou těžkou pozici má sjezdovka na Belvederu.“ Šušká se o velkých nájmech a bezcitnosti některých majitelů, kteří koupili pozemky za pár korun a ty buď draho přeprodali nebo si říkají o nereálné sumy. Ti, kteří nebyli „srdcaři“ a mysleli na sportovní využití jen přes své peněženky si místo investic nakoupili luxusní vozy, užívali si drahých dovolených a najednou přišlo tvrdé vystřízlivění. Zanedbali, co se dalo a potencionální klienti si mezitím zvykli jezdit do sousedního Bavorska.

Hotely zejí prázdnotou

Mnozí hoteliéři vidí nešťastně i to, že se tu vyrojilo spousta rezidenčních bytů. Město si nejdříve mnulo ruce, že  přiláká další lidi. Bohužel však právě ti, co „uměli pustit chlup“ jezdí do svého a hotely zejí prázdnotou. Vtipně to naznačil starousedlík František Strnad v jedné své amatérské divadelní hře, kde se penzion jmenuje „U nikoho“.