„A to jsem jen utřela pár stolů venku," říká provozovatelka jednoho z penzionů v Hrádku nad Nisou, kde zrovna bydlím. Před obličej mi ráno dává úplně černou utěrku. Fuj, hrůza. Před tím jsem se jí zeptal, jak v městečku pociťují polský důl Turów, a ona to vzala takhle bez skrupulí...

V bezpečí Hrádku

„S Poláky tady nic nehne. Prostě jsou takoví. Manžel si s nimi zažil své," říká velice půvabná hoteliérka a doplňuje: „Měli jsme tady několik skupin geologů. Prý chtějí u dolu udělat stěny a kolem nich to osázet stromy. Ale vždyť je to hloupost, voda bude do toho dolu vždy unikat a my tady budeme na suchu." Ale to už jdu zrána do akce. Starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka byl do telefonu dost striktní, že má času málo, a že to mám vyřídit se sekretářkou. Když se choval téměř jako starosta New Yorku, byl jsem moc rád za jeho zástupce Pavla Farského, který měl také diář napráskaný až hrůza, ale čas si udělal.

Po vydatném rozhovoru jdu do místního „růžku" na Horním náměstí. Výdejního okénka, z něhož dělá hospodu zastřešená místnost před ním. Prý nalévá paní Dáša. Když přijdu, všichni zmlknou. A to chci jen jedno pivo. Prý se mě bojí, že bych mohl být zplozenec pekla, tedy člověk z hygieny. Když tam všem řeknu, že jsem novinář, nedůvěra trvá, ale je trochu menší. A ptám se na důl. „Polský důl, český průser," prohlásí hospodská. Je vidět, že ta ženská nemá z ničeho strach. V Hrádku už jsem se podruhé zamiloval, což neznačí můj zdravý přístup k lásce.

Sedí zde pár důchodců a lidí, co mají tuhle hospůdku rádi. „Hele, ty vole, viděl jsi tu studnu v Český televizi, jak tam není voda. Bomba, co? Jenže tam nikdy voda nebyla," říká štamgast. Dělá si srandu ze zpravodajství veřejnoprávního média. S paní Dášou, která mi jasně a stručně vysvětlila, že je česká patriotka, jsme si sice potykali, ale člověk z bezpečí občas musí odejít, aby se dozvěděl něco víc. Zvláště reportér.

Cesta plná strachu

A tak jdu k hnědouhelnému dolu Turów. Dnes největšímu problému mezi Čechy a Poláky. Podle Wikipedie má rozlohu 28 čtverečních kilometrů, hloubku 225 metrů a plánuje se jeho rozšíření. V lednu 2020 vydala polská strana povolení k jeho rozšíření, v roce 2021 Soudní dvůr Evropské unie nařídil okamžitě zastavit těžbu. Nicméně Poláci na to kašlou a těží dál. Podle předběžného rozhodnutí by měli platit pokutu půl milionu eur denně, v přepočtu asi 12,7 milionu korun.

„Tak se podívejte na ten potok. Už není," vyzve mě obyvatelka domu. V Oldřichově na Hranicích opravdu korytem už potok neteče. Některé domy jsou popraskané a to je tak vše, čeho si mohu všimnout. Jdu dál. Hranice a důl. Fotím tam jako šílený. Z budky na mě vyběhne starší žena a řve něco ve smyslu: „Vypadni, tady nemáš co dělat!" Ztratím se jí ze zorného pole.