„Začnu citací Michala Horáčka, která zazní vždy na konci Manéže Bolka Polívky: Co po mně chceš, pravdu či lež? Zkus  obě rozeznat a potom se směj,“ uvedl na úvod profesor Gerloch.

Svoboda slova versus cenzura –  je tu opět předlistopadové repete!

„Svobodu projevu máme zakotvenou v ústavě v článku 17 a právo na informace. Svoboda projevu je širší než svoboda slova nebo tisková svoboda. Svoboda projevu je zaručena ve všech formách. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem a svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat projev a informace bez ohledu na  hranice státu. To zakotvuje širokou míru svobody jako politického práva. A tím se navazuje na právo na informace. Cenzura je nepřípustná,“ zdůraznil pan profesor. „Toto je jeden z výsledků listopadu 1989, kdy byla Listina základních práv a svobod přijata pod vlivem tehdejších změn. Nejde jen o cenzuru předběžnou, jak je nejčastěji chápána, ale i průběžná i následná. Otázkou je, co je cenzura. Někdo se třeba dožaduje toho, aby zveřejnili nějaký jeho článek v novinách nebo aby mohl s něčím vystoupit v televizi nebo v rozhlase. Určitý způsob regulace se nepovažuje za cenzuru. Je to dnes otázka daleko větších možností zveřejňovat své názory na internetu a z druhé strany editorské politiky je důležité, aby byla zachována pluralita. To je, aby tu bylo více možností působení a nebyla tu nějaká monopolizace pravdy.“

Z malého omezení na chvilku může být dlouhé nekonečné omezení

Cenzurou se podle profesora Gerlocha rozumí zásah veřejné moci, zejména státní, „…který zasahuje proti šíření určitých informací. To je do jisté míry omezeno následujícím odstavcem. Svobodu slova je možné omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná – toto slovo je klíčové. Pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. To znamená, že musí být vždy prokázáno, a to již v zákonné úpravě, že je určitá nezbytnost omezení. To může být zpochybněno, například z hlediska přezkumu ústavnosti zákona, tak konkrétních rozhodnutí správních úřadů, soudů a podobně. Existuje tedy také soudní ochrana, která je více či méně efektivní.“

Profesor Gerloch dále pokračoval slovy: „V té souvislosti se v článku 15 zdůrazňuje, že svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. Rovněž svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Tyto svobody nemohou být omezeny. Na rozdíl od svobody projevu… Omezení v umělecké sféře nejsou možná – možná jsou ve svobodě projevu.“

Jak zneužít právo

Je tu ale odstavec 4 Listiny základních práv a svobod, který říká, že musí být šetřeno podstaty a smyslu práva. „Omezení nesmějí být zneužívána. To je velmi důležité a týká se všeho možného, byť i zákonného omezení. Musí být tedy šetřeno podstaty a smyslu svobody projevu a musejí být zabezpečeny rovné podmínky pro šíření informací i pro jejich vyhledávání. Zejména z důvodu politické soutěže nebo politických diskusí, které jsou vedeny ve společnosti. Je třeba připustit, že existuje důležitý další právní pojem, který se netýká jen svobody projevu. To je zneužití práva. Jak existuje zneužití úřední moci, a tím tedy i zneužití omezujících ustanovení, která mohou být i zákonodárcem nastavena neústavně anebo byla neústavně aplikována v zákoně.“