„Prudce rostoucí počty katastrofických předpovědí a kulturních produktů, jako jsou katastrofické filmy či populárně vědecké úvahy o konci světa či o světě ‚po světě lidí‘, ukazují, že se lidstvo ocitlo v pasti,“ řekl nedávno ParlamentnímListům.cz Jiří Pehe. A to, že zájem lidí nejen v Česku o různé formy možných katastrof, které mohou naši civilizaci a svět postihnout, roste, dosvědčuje i nárůst počtu knih vydaných s tímto tématem, řady filmů a dokonce i seriálů, ukazujících, kde všude možné katastrofy na lidi číhají.

„Řadu lidí i dříve tyto zprávy a informace bezesporu vzrušovaly, přitahovaly. Pokud k nim ale začali inklinovat v masovějším měřítku – a známe to i z historie – může to být také ukazatelem toho, že lidé najednou už neví, kudy kam. Neumějí si poradit s problémy, které se kolem nich vrství, a tak by pro ně určitý druh katastrofy – a je vlastně jedno jaké – byl vysvobozením. Je to do určité míry zřejmě až patologický jev, poněvadž ti lidé podprahově pravděpodobně ty katastrofické vize vyhlížejí a chtějí je. Určitá období dějin ukazují, že vždy docházelo k příklonu k těmto zprávám v souvislosti s krizemi, které se právě odehrávaly,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz politolog. Pravdou je, že jeho slova potvrzuje trend u nás i ve světě. Přesto je třeba mít na paměti, že skutečně literatura (kvalitní i braková) na téma katastrof vycházela i v letech minulých a zájem o ni byl také. Rozdíl je v tom, že tehdy lidé na úrovni expertů hlasitě možnost nějakých blížících se společenských zlomů nepřipouštěli.

Fenomén mentální fotografie

Když před časem vyšla kniha Franka P. Jonese Čas bohů, strhla se i tenkrát ve světě lavina zájmu i obav z toho, kam lidstvo směřuje a co ho čeká. ParlamentníListy.cz z této knihy vybraly jeden příběh za všechny.