„Dopis jsme poslali papeži Františkovi prostřednictvím kardinála Duky, kterému ho předala delegace Artfora-Jazzové sekce vedená Lenkou Procházkovou," říká Karel Srp a pokračuje zajímavou vzpomínkou, když uvádí, že „s panem Dukou jsem byl ve stejném kriminále na Borech, on byl přede mnou tuším dva nebo tři roky a zajímavé je, že jsme oba dva pracovali na stejném úseku, neviděli jsme se pochopitelně, protože on už byl venku, ale to se málokdy stává, aby protirežimní grázly dávali na stejný úsek. On tedy pracoval na elektroúseku a já také na slaboproudu“.

„Dopis odešel a uvidíme, co bude dál. Jeho základem je, že papež je v podstatě hospodářem veškerého majetku katolické církve a on může rozhodnout, zda katolická církev v České republice a šestnáct dalších, které se připojily jako přísavky, mohou tento dar naší země převzít, ujmout se ho, případně jestli může být akceptován církví v plném rozsahu nebo jak to bude." Obdobně hovoří i další signatářka dopisu, spisovatelka Lenka Procházková, podle níž „by bylo krásným gestem, kdyby papež, jenž je podle kanonického práva vrchním správcem všeho církevního majetku, nechal Čechům třeba české lesy“.

Je ironií, že za normalizace to byla právě Jazzová sekce, která velmi silnému katolíkovi a disidentovi Václavu Bendovi posílala diskrétní poštou dopisy mezi ním a papežem Janem Pavlem II. Jazzová sekce byla prostředníkem, protože měla tajný kanál, který za totality nebyl objeven a Josef Škvorecký ho používal ještě po listopadu, zdál se mu jistější než československá pošta.