Minulý týden podala demisi vláda premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) – lidově přezdívaného „Slabingr“. V rozporu s dosavadními tradicemi předseda vlády, ani vláda jako celek, nejeli demisi předat do rukou prezidenta republiky osobně. Premiér prezidentovi abdikační usnesení vlády zaslal poštou. Zřejmě nepočítal s tím, že by jemu a jeho ministrům Miloš Zeman poděkoval za to, co prováděli v době svého úřadování.

Ve středu 6. prosince prezident republiky jmenuje premiérem vítěze voleb Andreje Babiše (ANO). Pokud bude Sobotka ve svém „hrdinském stylu“ pokračovat, tak lze očekávat, že v úterý půjde do Strakovky naposledy jako premiér. Sbalit a odvézt kufry. Nebylo by divu, kdyby svému bývalému ministru financí a nynějšímu nástupci místo slavnostního předání „štafety“ prostě jen „nechal na vrátnici klíče“ od premiérské pracovny. V poslední den Sobotkova úřadování je vhodné si připomenout i některé méně známé, ale důležité aspekty jeho dosavadní politické kariéry.

Bohuslav Sobotka je „čistokrevný“ profesionální politik. Nikdy v životě se neživil ničím jiným než politikou. Jeho profesní kariéra začala v roce 1996 zvolením do Poslanecké sněmovny. Do Parlamentu nastoupil rovnou z Právnické fakulty Masarykovy university v Brně. Zvolen byl na kandidátce ČSSD, kam se dostal pomocí tzv. „kvót na mladé“. Kromě nich sociální demokraté praktikovali v té době při sestavování kandidátek i kvóty na ženy. Podle tehdy platných stanov a volebních řádů ČSSD musela třetina míst na kandidátce být obsazena ženami a desetina mladými lidmi do třiceti let.

Za „politického otce“ Bohuslava Sobotky, který mu umožnil rozjet politickou kariéru, býval považován Josef Špaček – bývalý osobní tajemník Alexandra Dubčeka z doby Pražského jara 1968. Tento jihomoravský veterán obrodného procesu – v roce 1968 člen předsednictva ÚV KSČ a poslanec České národní rady, a posléze v roce 1969 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění, do jehož lavic pro změnu ve Sněmovně lidu se vrátil po „sametové revoluci“ v letech 1990 až 1992 – vykonával v letech 1993 až 2000 funkci krajského tajemníka jihomoravské ČSSD. Což byla v té době funkce s enormním vlivem na sestavování kandidátek. Po odchodu z Federálního shromáždění, v němž Špaček – původně zvolený za klub Obroda v rámci OF – spoluzakládal Klub poslanců sociálnědemokratické orientace, nastoupil na místo asistenta poslance Václava Grulicha (ČSSD). Tento pozdější ministr vnitra v letech 1998 až 2000 ve vládě premiéra Miloše Zemana, byl v roce 1996 předsedou jihomoravské krajské organizace ČSSD. Grulich se Špačkem v té době z pozic předsedy a tajemníka fakticky ovládali jihomoravskou sociální demokracii. Při nominační konferenci, která sestavovala kandidátky do sněmovních voleb v roce 1996, společně podpořili na kvótové místo pro mladé Bohuslava Sobotku proti pozdějšímu poslanci a kandidátovi na ústavního soudce Zdeňku Koudelkovi. Důvodem byl podle pamětníků fakt, že Koudelka krátce předtím přestoupil do ČSSD z moravistické strany HZS-SMS a v rámci ČSSD prosazoval emancipační tendence Moravy. Což příliš „nešlo pod nos“ Josefu Špačkovi, který se proti „moravismu“ úspěšně postavil již v roce 1968 při tvorbě federální československé ústavy.

Za historický paradox lze přitom považovat, že Bohuslav Sobotka v té době obhajoval svoji diplomovou práci o dějinách sociální demokracie na katedře ústavního práva právě před Zdeňkem Koudelkou, který byl v té době vědeckým asistentem katedry. Za další a daleko větší paradox pak lze považovat fakt, že právě v době, kdy byl ministrem vnitra Václav Grulich, byla provedena reforma veřejné správy, v jejímž rámci byly zřízeny kraje. Tou dobou však již Koudelka byl poslancem a jako moravský patriot se zasadil o přestěhování Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu do Brna.