„O budoucí církevní nemovitosti je zájem i mezi politiky,“ prohlásila Procházková. Dodala, že tím pádem se jedná jen o další tunel a příští na řadě by mohly být například vysoké školy.

Musíme udělat něco velkého

Procházková tvrdí, že poslanci nemohou o zákonu hlasovat, protože neznají zákony z roku 1919 a 1947. „Pokud o krádež tak velkých majetků je do nebe volající a je neuvěřitelné, že se ho dopouštějí i lidé z církevních kruhů,“ zlobí se.

„Ohlasy od veřejnosti mám pouze pozitivní,“ uvedla spisovatelka s tím, že dalších asi deset lidí také podalo trestní oznámení. Jeden z novinářů se zeptal na to, zda má Procházková nějaký konkrétní příklad nemovitosti, která  církvi v roce 1948 nepatřila. „To určitě není mým úkolem,“ odpověděla spisovatelka. Podle ní nevlastnila církev před únorovým převratem nic víc než 5000 hektarů půdy.

„Mně Česká republika připadá jako mršina, ze které se rvou poslední kusy,“ řekla Procházková. Ideálním výsledkem jejího snažení je, že se takový zákon nebude vůbec projednávat a bude změněn. „Musí se udělat něco velkého, aby konečně začali poslouchat,“ myslí si spisovatelka.