ParlamentníListy.cz získaly rozhodnutí slovenského soudu, které ilustruje, jak snadné pro některé lidi je se z kontaktů se Státní bezpečností vymanit a veřejně se očistit. Babiš kvůli informacím o své spolupráci s StB zažaloval slovenský Ústav paměti národa (ÚPN), třikrát vyhrál a kauza aktuálně míří před Ústavní soud.

Slovenský ÚPN v průběhu procesů předložil celkem dvanáct svazků, které podle něj přesvědčivě dokládají Babišovy kontakty s StB. „Ty bez relevantní pochybnosti popisují, že žalobce vědomě a dobrovolně spolupracoval s StB, a byl tedy jako agent vedený oprávněně. Z předložených dokumentů žalovaného (ÚPN) vyplývá, že žalobce byl vědomým spolupracovníkem StB jako agent, podepsal písemný závazek ke spolupráci a ten byl součástí svazku. S operativním pracovníkem StB se žalobce setkal nejméně sedmnáctkrát a poskytoval informace, které byly vyhodnoceny jako spolehlivé a byly dále zpravodajsky využité,“ stojí mimo jiné v rozsudku slovenského Nejvyššího soudu.

ÚPN soudům předložil celkem 12 svazků (včetně přímo Babišova), ve kterých dokládal Babišův kontakt s komunistickou policií. Jenže archivní dokumenty nepřesvědčily soudy první, druhé ani dovolací instance. Zjednodušeně řečeno, hlavní roli sehráli tři bývalí estébáci, kteří byli před rokem 1989 s Babišem v kontaktu. A ti vědomou spolupráci s StB dnešního českého ministra popřeli.
Slovenský Nejvyšší soud vlastně otázku toho, jestli byl Andrej Babiš oprávněně, či neoprávněně evidován ve svazcích StB jako agent, vůbec řešil neměl. Měl se zabývat pouze zákonností rozhodování nižších instancí. A v jejich rozhodování byl velký problém. Babišovi estébáci, František Hákač, Andrej Kuľha a Július Šuman, totiž před soudy vypovídali bez takzvaného zbavení mlčenlivosti, tudíž protizákonně.

Nejvyšší soud proto slovenské ministerstvo vnitra o zbavení mlčenlivosti svědků Hákače, Kuľhy a Šumana dodatečně požádal. A ministr vnitra Robert Kaliňák této žádosti vyhověl. ÚPN následně namítl, že Nejvyšší soud jako takzvaný soud dovolací nesmí dokazovat a zasahovat tak do už provedeného dokazování. Jenže neúspěšně.

Ve verdiktu Nejvyššího soudu následuje po této přestřelce smršť judikátů a právních argumentací. Dovolání Ústavu paměti národa nakonec soud zamítl a Babiše tím potřetí očistil. „Výslech svědků vázaných povinností mlčenlivosti, od které nebyli osvobozeni, sice přeci představuje podstatné porušení zákona, je ale odstranitelné. (...) Toto konkrétní pochybení není v právní praxi ojedinělé a nic nebrání tomu ho v průběhu procesu zreparovat. (...) V posuzovaném případě opomenutí soudů osvobodit svědky od povinnosti mlčenlivosti, kteří dobrovolně poskytli svoje svědectví, představuje primárně zásah do práva účastníka na spravedlivý proces, jiná práva nebyla nezákonným postupem zasažena. Není možné ani předpokládat, že kdyby byli svědci v řízení před soudy nižších instancí osvobozeni od povinnosti mlčenlivosti, uvedli by něco jiného, co uvedli v dosavadním řízení,“ zdůvodnil senát Nejvyššího soudu vedený Jozefem Kolcunem, proč dovolání Ústavu paměti národa zamítl.
Jak už jsme uvedli, ÚPN s takovýmto rozhodnutím Nejvyššího soudu nesouhlasí a obrátí se na Ústavní soud, a to právě i kvůli uznání – jak je ÚPN přesvědčen – nezákonných důkazů v podobě dodatečného zproštění mlčenlivosti estébáků. Ředitel ÚPN Ondrej Krajňák se už nechal v médiích slyšet, že má dost důkazů, které Babiše z vědomé spolupráce s StB usvědčují.

Z archivů Státní bezpečnosti vyplývá, že se Andrej Babiš stal v roce 1980 nejprve takzvaným důvěrníkem StB (nevědomým spolupracovníkem) a o dva roky poté podepsal s tajnou policií spolupráci jako agent s krycím jménem Bureš. Takzvaný vázací akt se sice nezachoval, ale naverbování Babiše popisují jiné dokumenty. Nadporučík StB Július Šuman, který měl Babiše ke spolupráci naverbovat ve vinárně U Obuvníka, ale u bratislavského okresního soudu v červnu roku 2014 prohlásil, že Babiš ke Státní bezpečnosti ve skutečnosti naverbován nebyl.

„Je politováníhodné, že příslušníci StB požívají větší důvěry slovenských soudů a jejich svědecké výpovědi mají větší váhu než důkazy, které jsou v archivech Ústavu paměti národa, nebo stanoviska předních expertů,“ uvedl po prvním verdiktu Ústav paměti národa.

Andrej Babiš sice připustil, že sice jako zaměstnanec podniku zahraničního obchodu Petrimex do kontaktu s příslušníky Státní bezpečnosti přišel, vědomou spolupráci ale striktně popřel. V kontaktu s tajnou komunistickou policií byl přitom jeho otec i jeho bratr, u něhož se takzvaný vázací akt zachoval.

„Vždy jsem prohlašoval, že jsem s StB nikdy vědomě nespolupracoval, proto jsem se soudil, dvakrát vyhrál a své jméno tak očistil. (...) Někdo se mě evidentně snaží znovu poškodit a obětuje tomu neuvěřitelnou energii a čas,“ řekl před časem Babiš deníku Aktuálně.cz. Případ nekončí, definitivní bude až rozhodnutí Ústavního soudu.