Kde se vzal, tu se vzal Národní konvent. Ač sídlí na Úřadu vlády České republiky, o jeho existenci se občan této republiky dozví leda náhodou, ačkoliv podle svého neskromného názvu by měl být znám všeobecně. Co to je? Co to žere? Co to ... (pardon, produkuje)? Jak to vypadá? 

Ocitujme server vlády < https://www.vlada.cz/cz/evropske-zalezitosti/narodni-konvent/narodni-konvent-125731/>: 

„Národní konvent o Evropské unii je nová diskuzní platforma, která představuje stálé místo pro debatu o evropských otázkách v ČR. Projekt, koordinovaný na půdě Úřadu vlády České republiky, propojuje zástupce vlády, obou komor Parlamentu ČR a evropských institucí, odbornou veřejnost, neziskový sektor, sociální partnery a další zainteresované aktéry. 

Myšlenka Národního konventu o EU vychází ze záměru vlády zintenzivnit dialog o evropských otázkách s odbornou i širší veřejností. Účelem Konventu je vyhnout se organizaci debat bez reálných výstupů, proto se vytváří platforma, která bude diskuzi zastřešovat a následně formulovat doporučení. Ta budou pravidelně prezentována Výboru pro EU. 

Cíle Národního konventu o EU: *Iniciovat konstruktivní debatu o směřování a prioritách ČR v Evropské unii, *vytvořit platformu, v rámci které se setkají zástupci státní správy se zástupci občanské společnosti, odborné veřejnosti a sociálními partnery, *hledat co nejširší konsenzus o českých národních prioritách v Evropské unii a formulovat konkrétní doporučení pro působení ČR v EU.

Více informací a aktuální dění najdete na stránkách Národního konventu o EU.“ 

(Hyperlinkový odkaz < http://www.narodnikonvent.eu/> je slepý: „hledaný virtuální server na této adrese nebyl nalezen“.) Tož tak.

Logicky se tedy zeptáme: Jak vznikl výměr těch, které Národní konvent „propojuje“? Nevypadá to spíše na nějakou zfušovanou zednářskou lóži? Je to jenom sebranka souhlasících? A jak to celé vlastně vzniklo? Vůlí Sobotky? Samovznikem? Bylť Úřad vlády oplodněn think-tankem Evropské hodnoty, „odborným garantem kulatého stolu Národního konventu“? 

Z toho, jak si premiér Sobotka pustil k tělu neziskovku think-tank Evropské hodnoty (ttEH) je vidět, že nemá vkus, ale zejména ne ponětí o bezpečnosti státu. A tak si nechává – podobně jako vláda po Únoru 1948 – radit od (ze zahraničí placených!) poradců (tedy činitelů, neboli agentů). Co na to kontrarozvědka?

Není překvapením, že ttEH coby „garant kulatého stolu Národního konventu“ si pak šije závěry těchto kulatých stolů na svou míru, aby se pak na plnění vyplývajících úkolů podílel měrou vrchovatou. Vždyť také v záznamu je expressis verbis formulace „Diskutujícími byla vyzdvižena spolupráce státu s neziskovými organizacemi a zároveň byl stát vybídnut, aby více spolupracoval také s privátním sektorem, který má možnost ve veřejném prostoru vystupovat asertivněji.“ (!!!) Myšleno – stát bude platit aktivisty, kteří budou tu špinavou práci odvádět za něj. Není toto už počátek skutečně zlého snu???

V této souvislosti bude též zajímavé sledovat personální prostupnost mezi ttEH a Centrem proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH) na ministerstvu vnitra. To je zase úkol pro Národní bezpečnostní úřad!

Poslední výplod tohoto bezpečnostně promiskuitního spojení se tváří, že mu jde o bezpečnost, tentokrát kybernetickou. Cituje sobě podobné „experty“, rozseté po Evropě (a ti zase bezesporu citují ttEH), na vzbuzení zdání důležitosti své a této problematiky. V opravdové zpravodajštině se tomu říká důkaz kruhem, a po zdokumentování bývají takové případy předány trestněprávním orgánům ku stíhání za podvodné skutky. A to nemluvíme o oslabení bezpečnosti a obranyschopnosti státu, protože tyto podvodné kruhy generují hrozby podle toho, co odečtou politikům ze rtů, aby je podpořili v jejich bludech a sami se na tom přiživili.

Skutečné hrozby zůstávají přitom sledovány těmi zbylými profesionály ve státním aparátu téměř na zapřenou, disentně. A těm vstávají vlasy hrůzou, protože stát se sám oslabuje, a jeho představitelé přitom blaženě chrochtají, a vůči kritikům jsou agresivní. Zde se projevuje základní negramotnost politiků, kteří chtějí od bezpečnostního a zpravodajského aparátu slyšet příjemné zprávy. 

Co se tedy uvádí v záznamu o jednání kulatého stolu na téma „Propaganda a ochrana bezpečnosti v kybernetickém prostoru“ z 9. prosince loňského roku? 

Zástupce ministerstva zahraničí upozornil na nedostatečnou koordinaci státních institucí, s výhradou, že není třeba vytvářet instituce či úřady nové, a zdůraznil důležitost mediální gramotnosti.

Zástupce ministerstva obrany prokázal, že je „in“, a promluvil o „resilienci“. Česky by se v této souvislosti dalo říci, že jde o jakousi základní blbuvzdornost, ale to by se možná mnozí od kulatého stolu uraženi odporoučeli. A přitom všichni žvaní o hrozbě ruské propagandy, ale aby dali na profesora Zubova, zaťatého Putinova odpůrce, to ani omylem! Zubov totiž, na rozdíl od všech koordinací, gramotností, hybridností a resiliencí má za to, že nejlépe je čelit propagandě pravdou! (Ajvajvaj, nojo, to by ale už u kulatého stolu asi nezbyla ani noha!)

Pak pohovořila mediální hvězda Eva Romancovová o nově vznikajícím CTHH, ale co řekla, záznam cudně přešel. A pak promluvili ještě mnozí, především o „slabé schopnosti státních orgánů dostatečně včas a dostatečně koherentně komunikačně reagovat a poskytnout svůj odborný názor na nové kauzy“ (což by prý mohlo napravit CTHH, ale proboha – vnitro že by mluvilo za celou státní správu?!?).

Další pasáž ocituji bez komentáře, protože končí (nechtěně?) skvostně a já se k tomu zpovzdálí – ač nevyzván – připojuji: „Dále byla diskutujícími zmíněna klíčová role vedoucích politiků, kteří by část strategické komunikace vzhledem ke strategickým a životním zájmům státu měli vykonávat sami, nicméně mezi debatujícími převažoval v této otázce skepticismus.“ – Zlatá slova! Měla ale asi původně zdůraznit důležitost těch špinavé práce chtivých aktivistů, jenže vyzněla velmi, velmi neuctivě!! To si asi někdo odtento!

Ostatně, tito propagandističtí „kontráši“ vůbec nemají v Evropě na růžích ustláno. Prý „EU v této problematice v současné době nedisponuje vnitřní silou a možností výrazně koordinovat činnost členských států, jelikož existuje relativně malý zájem ze strany členských států na tomto tématu.“ Jiskření zdravého rozumu! Ale pozor, naši kontráši se nedají lacino: „Česká republika by v rámci EU měla spolupracovat se zeměmi, které danou hrozbu vnímají podobně, a společně s nimi vyvíjet tlak na evropské instituce, aby zintenzivnily aktivity v této oblasti.“

Ano, „vnímají“, to je to správné slovo, to je úroveň první signální soustavy. Protože ti, kdo aspoň trochu přemýšlejí, to jsou ti laxní, kteří na kontrapropagandu hází bobana. Jak říkával Karel Havlíček Borovský, myšlénkování je nebezpečné. 

Normalizační duch už čouhá jako sláma z bot z následující formulace: „V diskuzi dále padlo, aby samotnou agendu drželo více resortů, neboť v případě přílišné centralizace by se jeden resort mohl rozhodnout agendu blokovat, čímž by mařil veškeré snahy.“ – Hle, už je předpokládán i sabotér, vnitřní nepřítel! Už zase jedeme ve starých kolejích, už jsme se zase našli. Teprve opakovaná historie je pikantní realitou!

A držte si klobouky, jedeme dále: „V rámci vnitrostátní koordinace je podle diskutujících nutné stanovit zodpovědné gestory na jednotlivých rezortech pro oblast působení cizí moci a hybridních hrozeb. Je nutné přesně rozdělit hranici a překryvy mezi těmito dvěma oblastmi.“ – Čeká nás, soudruzi, ještě mnoho zodpovědné teoretické práce! Ani bych se tomuto pokračování nedivil. Uplynulých čtyřicet let je postupně mazáno, mladí svazáci vstupují do starých šlépějí. No posuďte sami, hlavně vy, pamětníci (a vy mladí mrkněte na digitalizované normalizační Rudé Právo, máme tu teď tu Chartu a antichartu, rok 1977 se odehrál skutečně v duchu nových tvůrčích činů!):

„Po diskuzi v rámci odborné komunity by bylo vhodné, aby zodpovědné státní úřady dospěly ke shodě na přesně definované terminologii. To by byl možné vydat jako veřejně přístupný dokument, z kterého by širší bezpečnostní komunita následně mohla vycházet. Z diskuze vyplynulo, že jednotlivé státní instituce by měly ve spolupráci se svými národními a mezinárodními partnery vyvinout standardizované metodiky a interní rámce varovných indikátorů pro kategorizaci hrozeb a incidentů v této oblasti. Pouze tak lze vytvořit skutečně funkční národní obranný systém proti tomuto typu hrozeb.“

Já myslím, že to je zbytečná práce, že už soudruzi na tomto poli kdysi dávno mnoho pokročili a mnohé využitelné metodiky vyvinuli, i terminologii ustavili!

A teď pozor, teď to přichází, a já to říkal, že jsem se s vámi o to nevsadil! Tak tady se už ttEH opravdu nestydatě vnucuje, nabízí se jako dobrovolník do erotického skeče:

„Státní instituce by měly dostatečně využít a podpořit existující znalost a zájem nestátních a privátních entit, které mají zájem podílet se na výstavbě národního obranného systému v této oblasti. ... Podpora odolnosti společnosti závisí na schopnosti státu podpořit doposud zásadně nedostatečné výukové mechanismy mediální gramotnosti a občanského povědomí na úrovni základních a středních škol. Pokud je stát není schopen uspokojivě zajistit, bylo by vhodné rozšířit outsourcing v této oblasti.“

Nu, žádné překvapení. Klasické schema manipulace se strachem, následované nabídkou, jak z toho, s mnohými potenciálními výhodami pro všechny zúčastněné, nevyjímaje politiky, o čemž pojednáme někdy jindy. 

Zfalšovaná, vylhaná argumentace (pokud jaká, pak tedy kruhem). Přisátí se na státní rozpočet, odčerpávání kapacit, zploštění myšlení, útok na odlišné názory. Nálepkování, hledání vnitřního nepřítele. Hrozící ideologizace bezpečnostních opatření, včetně prověrek. Vyčerpávání imunitní schopnosti státu planými poplachy. Klapky na oči. Dogmatizace bezpečnostní analytiky. 

Když říkával Hugo Haas „já vidím hrozné věci!“, tak to byla sranda. Tady neskončila, protože tady neměla ani začít, tady totiž nemá místo. Ale ty hrozné věci před sebou vidím. Proto zvyšuji hlas.