Politická a mediální scéna nadále žije prakticky jediným tématem. Nemocným prezidentem republiky a návrhem senátorů zbavit ho (údajně dočasně) ústavních pravomocí. 

ParlamentníListy.cz již upozorňovaly na některé otazníky, které kolem celé kauzy panují. Kompletně se potvrdily informace ParlamentníchListů.cz z úterního rána, že pokud by došlo ke zbavení Miloše Zemana prezidentských pravomocí, přijdou výrazné snahy o kompletní „vyčištění“ Hradu od jeho nejbližších spolupracovníků. K překvapení mnohých se na tuto vlnu přidal i dosluhující premiér Andrej Babiš. 

Ústavní právník Jan Kysela, který se kromě jiného podílel i na sepsání odpovědí ÚVN pro senátory stran prezidentova stavu, nyní ale upozorňuje, že rozdávání vyhazovů Zemanových blízkých spolupracovníků lidmi, kteří dočasně pravomoci převezmou, je velmi problematické a nejasné. 

Nejasností ale neubývá, spíš naopak. Pro pořádek nejprve připomeneme, že ani po třech dnech naše redakce neobdržela z Ústřední vojenské nemocnice odpovědi na dvě základní otázky, zda se zasláním odpovědí a jejich obsahem vyslovil souhlas jednak prezident a také jeho rodina (o tom více ZDE). Po dalších urgencích napsala mluvčí ÚVN Jitka Zinke, že naše dotazy „zaslala k zodpovězení právnímu oddělení“.

Dosud se také téměř nikdo nezabýval otázkou, co přesně znamená názor nemocnice, která senátorům napsala, že prezident Zeman není aktuálně schopen vykonávat „žádnou pracovní činnost“. Rozumí se výkonem pracovní činnost plnění ústavních povinností, či nikoliv? Na základě čeho nemocnice tuto skutečnost posuzovala? Není mezi pracovní činností a schopností vyjádřit svobodnou vůli k ústavnímu aktu podstatný rozdíl?

Výkon pracovních činností a plnění ústavních povinností jsou podle ústavního experta Zdeňka Koudelky zcela odlišné věci. „Jde o dvě jiné kategorie. Jinými slovy, pracovní povinnost a výkon ústavních funkcí jsou naprosto jiné pojmy označující dvě různé věci. Skutečnost, že člověk nemůže jít do práce, tedy prezident třeba nebude chodit do pracovny na Pražském hradě, ale bude v nemocnici a nepřijme nějakou zahraniční návštěvu, je jedna věc, ale pokud toto dělat nemůže a leží v posteli, může podepsat dopis, jmenování či spoustu věcí. Není na tom nic mimořádného. Výkon pravomocí prezidenta by byl znemožněn jen tehdy, kdyby nebyl schopen projevit svoji vůli určitým způsobem, například podpisem jmenování předsedy vlády, zákona, anebo nebyl schopen posoudit, že to, co dělá, skutečně dělat chce,“ vysvětluje právník.

„Z vyjádření Ústřední vojenské nemocnice nemohu vůbec dovodit, nakolik je prezident schopen, či neschopen vykonávat svou funkci. Pracovní povinnost se nerovná neschopnost výkonu ústavních funkcí,“ sděluje kategoricky docent Koudelka.

Pokud nakonec Parlament skutečně bude o zbavení prezidenta pravomocí rozhodovat na základě prezentovaného dopisu z ÚVN, nebude to dostatečné. „Bohužel se u nás děje to, že totéž, co se dělo za prezidentského mandátu Václava Havla, se hodnotí jinak než to, co se dělo za funkčního období Václava Klause a dnes Miloše Zemana. Působí to dojmem, že hlavním měřítkem je, kdo má a nemá Zemana rád. Václav Havel byl ve velmi těžkém stavu v rakouské nemocnici, v Innsbrucku, a přesto nebyl zbaven pravomocí. V nemocničním ošetření strávil mnoho času, ale v nemocnici bez problému podepisoval zákony a různá rozhodnutí. A to i přesto, že nebyl schopen výkonu běžné pracovní činnosti a chození do hradní kanceláře. To není pro výkon ústavních pravomocí prezidenta republiky nezbytné,“ má jasno Zdeněk Koudelka.

„Radek Vondráček byl velmi kritizován za to, že prezidenta v nemocnici navštívil, ale já tuto návštěvu považuji nejenom za možnou, ale za správnou. Když k sobě prezident někoho pozve, dotyčný má přijít. Bylo by zcela na místě, aby prezidenta třeba jen na chvilku navštívil premiér, ale i budoucí předseda vlády Fiala či budoucí předsedkyně Sněmovny, aby na místě zjistili, nakolik vyjadřuje své názory, je schopen komunikovat, a tím pádem i vykonávat své pravomoci. Trošku mi to připomíná Mnichov, kdy jsme říkali o nás bez nás. Tady se rozhoduje o Miloši Zemanovi, který je ve stejném městě jako Parlament, a přitom z relevantních představitelů nové formující se koalice nikomu nestojí za to, aby se v tak vážné věci u prezidenta ohlásili a krátce pohovořili,“ navrhuje.

ÚVN po návštěvě Radka Vondráčka konstatovala, že šlo o narušení běžného chodu nemocnice a Vondráček tam neměl chodit. Následně nastavila režim, že nepustí k prezidentovi nikoho, koho nemocnice neschválí. Podle docenta Koudelky je tento postup nepřijatelný. Může prý dojít k izolaci prezidenta, který nemůže, i kdyby chtěl, projevovat svou vůli.

„Vyjádření ÚVN považuji za zásadní nepochopení práva člověka jednat, i když je nemocný. Prezident nebyl zbaven svéprávnosti a prezident může rozhodnout o tom, kdo k němu přijde, nebo nepřijde. Policie ani nemocnice nesmějí jeho rozhodnutí cenzurovat a návštěvy omezovat,“ je si jistý ústavní expert.