Italský novinář Giulio Meotti se zamýšlí nad tím, co všechno mohlo být za nevídanou migrační vlnou do Evropy. Jeho článek pod názvem „Vyděsí radikální islám Západ až k paralýze?“ vyšel v překladu Heleny Kolínské a Libora Popovského na stránkách Gatestone Institute.

Uprchlická politika německé kancléřky Angely Merkelové nebyla veledílem humanitární politiky, ale byla diktována strachem z televizních záběrů šířících se do celého světa.

V humanitární kultuře Západu nás šokuje dokonce i utrpení našich nepřátel. Jsme proto stále přístupnější politice appeasementu, cenzury a ústupu, abychom nemuseli čelit hrozné a aktuální možnosti proti našim nepřátelům bojovat. To je důvod, proč byl radikální islám schopen vyděsit Západ až ke kapitulaci. Sami sebe jsme paralyzovali. Cenzurujeme karikatury, fotografie obětí teroristů, a dokonce i tváře a jména džihádistů. Na druhou stranu islámští teroristé nehledají publicitu; jsou to vojáci připravení zabíjet a umírat ve jménu toho, na čem jim záleží.

Fotografie z Guantanáma a Abu Ghraibu jsou zveřejňovány pouze proto, aby zesilovaly pocit viny Západu, a obracejí „válku proti teroru“ do něčeho ještě nebezpečnějšího, než je džihád způsobující válku. Výsledkem je vymazání našeho nepřítele z naší představivosti. Takto se „válka proti terorismu“ stala na celém Západě synonymem pro bezpráví.

Září 2015. Tisíce syrských migrantů jdoucí po balkánské cestě směřovaly do Německa. Kancléřka Angela Merkelová, která byla v telefonickém kontaktu s ministrem vnitra Thomasem de Maizière, mluví o řadě opatření na ochranu hranic, podél kterých byly tajně rozmístěny tisíce policistů, autobusů a vrtulníků. De Maizière požádal o radu policejního prezidenta Dietera Romanna. De Maizière se zeptal: „Můžeme žít s fotografiemi, které budou zveřejněny? Co se stane, když se 500 uprchlíků s dětmi v náručí rozběhne směrem k pohraniční stráži?“

De Maizièrovi bylo řečeno, že vhodná opatření, která bude nezbytné přijmout, by měla zvolit policie přímo na místě. Když de Maizière předal kancléřce Romannovu odpověď, tak Merkelová svoje původní rozhodnutí změnila. A hranice byly na 180 dnů otevřeny.

Merkelová se bála fotografií policie a civilistů na hranicích

„Z historických důvodů se kancléřka bála fotografií konfrontace ozbrojené německé policie a civilistů na našich hranicích,“ píše Robin Alexander, přední světový novinář, který tyto podrobnosti odhalil v nové knize Ovládaní (Die Getriebenen). Alexander odhaluje skutečný důvod, proč Merkelová tlačila na otevření hranic jednomu a půl milionu migrantů během několika týdnů: „Merkelová nakonec odmítla převzít odpovědnost, ovlivněna průzkumy veřejného mínění.“ Tak se zrodilo slavné motto Angely Merkelové ‚Wir schaffen das‘ (My to zvládneme).

Podle deníku Die Zeit:

„Merkelová a její lidé jsou přesvědčeni, že pochodující by mohli být zastaveni pouze pomocí násilí: s vodními děly, obušky a pepřovým sprejem. Bylo by to chaotické a fotografie by byly strašné. Merkelová je ohledně takových snímků a jejich politického dopadu velmi opatrná a je přesvědčena, že by je Německo netolerovalo. Merkelová jednou řekla, že Německo by nevydrželo čelit fotografiím z neutěšených podmínek v uprchlickém táboře v Calais po dobu delší než tři dny. Ale o kolik ničivější by byly snímky bitých uprchlíků, kteří se snaží dostat do Rakouska nebo Německa?“

Uprchlická politika Angely Merkelové nebyla veledílem humanitární politiky; byla diktována strachem z televizních záběrů šířících se do celého světa. V mnoha klíčových momentech je to právě fotograf, který určuje naše chování: snímek, který nás zahanbí a způsobí, že se krčíme hrůzou.

Nyní se zdá, že hlavním německým sentimentem ovlivňujícím veřejné mínění a politiku je dramatický pocit viny. Podle nové knihy německého sociologa Rolfa Petera Sieferleho „Finis Germania“ (Konec Německa), která se vyšplhala na vrchol německého seznamu bestsellerů, je to „světský hřích“.

Chování Němců během současné migrační krize však je symbolické pro celkový stav Západu. Pád Saigonu 30. dubna 1975 byl součástí války vedené a prohrané Spojenými státy – stejně tak v televizi jako ve vietnamských lesích a rýžových polích. Skončilo to únikem helikoptér ze střechy amerického velvyslanectví.

Fotografie „silnice smrti“ s vybombardovanou armádou hrdlořezů Saddáma Husajna na útěku z vypleněného Kuvajtu v roce 1991 šokovaly veřejnost na Západě, a vedly k volání po okamžitém zastavení bojů v Iráku a v Kuvajtu. Výsledkem bylo, že letectvo Saddáma Husajna a jeho Republikánské gardy byly ušetřeny. Během „míru“, který následoval, to byli právě tito vojáci, kteří zmasakrovali Kurdy a šíity.

Fotografie mrtvého amerického vojáka vláčeného ulicemi Mogadiša po „Black Hawk Down“ incidentu (Černý jestřáb sestřelen) přinutila prezidenta Billa Clintona vydat rozkaz k hanebnému ústupu ze Somálska. Tato fotografie také vedla americkou administrativu k tomu, aby přehodnotila a zrušila plány na využití amerických vojáků pro mírové operace OSN v Bosně, na Haiti a na dalších strategických místech. Podle generála Davida Petraeuse by se dala popsat americká angažovanost v Afghánistánu jako „mediální válka“.

Ustupujeme, abychom nemuseli proti nepřátelům bojovat

V humanitární kultuře Západu nás šokuje dokonce i utrpení našich nepřátel. Jsme proto stále přístupnější politice appeasementu, cenzury a ústupu, abychom nemuseli čelit hrozné a aktuální možnosti proti našim nepřátelům bojovat.

To je důvod, proč byl radikální islám schopen vyděsit Západ až ke kapitulaci. Sami sebe jsme paralyzovali. Cenzurujeme karikatury, fotografie obětí teroristů, a dokonce i tváře a jména džihádistů. Na druhou stranu islámští teroristé nehledají publicitu; jsou to vojáci připravení zabíjet a umírat ve jménu toho, na čem jim záleží.

Německá média byla tento týden šokována odhalením, že německé letectvo zřejmě během své syrské mise projde ohněm boje. „Ohrožení němečtí vojáci!“ – s vykřičníkem – napsal Bild, což je nejčtenější deník v Německu. Prohlášení obnažující úzkost z toho, co John Vinocur z Wall Street Journal nazval „zemí, kde armáda a letectvo v podstatě nebojují“. Pacifistické Německo je nyní zdrojem problémů také pro své sousedy, jako je Polsko. „Po celá staletí byla naší hlavní starostí v Polsku velmi silná německá armáda,“ řekl bývalý polský ministr obrany Janusz Onyszkiewicz. „V současné době se vážně obáváme, že jsou německé ozbrojené síly příliš slabé.“