Průzkumy veřejného mínění přisuzují vládě Petra Nečase v posledních měsících až osmdesátiprocentní nespokojenost s jejím počínáním. Přesto z toho nejsilnější parlamentní strana, opoziční ČSSD, nedokáže vykřesat navzdory své dominanci v průzkumu volebních preferencí více než nějakých pětadvacet procent. Velkou skupinu nespokojených totiž zkrátka oslovit neumí.
„To je pro ČSSD jedna z kardinálních otázek. Je zcela zákonitá a má bohužel také kardinální odpověď, že pro to sociální demokracie nedělá dost. Samozřejmě nejsme na Slovensku, tady není strana jako Smer ani sjednocená levice, takže je tu štěpení hlasů. Ale i tak si myslím, že nějakých 35-36 procent pro ČSSD by odpovídalo náladě ve společnosti, pokud bychom to dělali líp,“ říká pro ParlamentníListy.cz čestný předseda ČSSD Valtr Komárek.
Osobnosti nevěří, že by ČSSD vedla zemi lépe
Významný ekonom a prognostik poukazuje na nedávnou anketu stovky osobností v MF Dnes, kdy sice 80 procent z nich vyslovovalo této vládě nedůvěru, ale nikdo z nich nevěřil, že by to opozice dělala lépe. „V obtížné situaci, která je s ohledem na evropskou dluhovou krizí objektivní, jsme nedokázali přesvědčit, že my bychom si s tím věděli rady a řešili to tak, aby to bylo pro drtivou většinu obyvatelstva únosné a aby to probíhalo bez deprese, kontur pesimismu a bezvýchodnosti,“ lituje profesor Komárek nedostatečné přesvědčivosti ČSSD.
Sociální demokracii se nedaří oslovit ani tu část společnosti, která se radikalizuje. „Ta by zase spíš chtěla silné, ale řekněme jednoduché řešení, ať platí bohatí. Rozvinutím tohoto sloganu je pro jeho zastánce, že by se mělo ostře šlápnout do korupce, podívat se na majetky bohatých lidí a provést hlubší přerozdělení ve prospěch nízkopříjmových vrstev,“ popisuje čestný předseda ČSSD skupinu, jíž se asi nejsilnější parlamentní strana úplně nezavděčí.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník