„Moje dcera tu pracuje, já tu pracuju. Vnoučata jsou už narozena s rakouským občanstvím. Fakt, že Vídeň je extrémně přeplněná muslimy, je namístě zdůraznit. Fakt, že se o tom lidé bojí mluvit, taky. Že mají strach a že ten strach je všudypřítomný, o tom bych mohl dlouze povídat,“ sdělil v úvodu svého vyprávění pan Norbert. Jeho celé jméno redakce zná, stejně tak známe nadnárodní společnost, pro niž pracuje.

„Kdybych pod svým jménem a před zaměstnavatelem něco takového řekl, okamžitě letím. Okamžitě letím. Společnost tady je nastavena tak, že se pomlouvá hlavně doma, navenek se musíme tvářit, jak je všechno skvělé,“ pokračuje dále.

Během několika desítek minut, kdy jsme s panem Norbertem hovořili o vídeňských muslimech, vypluly na povrch některé doposud neznámé skutečnosti. Jako například vzhled dětských hřišť.

„Můžu říct to, co jsem na vlastní oči viděl, když jsme šli s dcerou a vnoučetem na hřiště. Představte si, že jsme tam byli jediní bílí. My tři, kolem stálo asi dvacet žen v tom jejich typickém černém oblečení, kde nevidíte ani oči. Jejich děti hlučely na hřišti v těch umělohmotných bublinách. Řvaly tak, že nebylo slyšet vlastního slova. Nějaké napomenutí? To zapomeňte. Když jsme šli kolem, všechny samozřejmě mluvily arabsky. Je to tu dělané tak, že oni mají v komunitě jen pár lidí, kteří jsou schopní se domluvit německy. Tito lidé nakupují, jednají s úřady. Zbylé ženy, děti a podobně, to vůbec nemá s nějakým začleňováním cokoli společného. Na to kašlou. Jestli někdo tvrdí opak, pak Vídní projel rychlíkem. Tento stav není stavem posledních pár let, ale systematicky se tu ničí původní prostředí muslimy, nejde to říct jinak,“ dokumentuje pro ParlamentníListy.cz náš čtenář dále.