Studenty přirovnal ke komunistům a k intelektuální lůze. „Je smutné, že mně studentské protesty připomínají situaci po únoru 1948, kdy museli ze škol odejít ti nejlepší lidé, kdy došlo k podstatnému snížení nároků na výuku, a k politickému protekcionizmu. Možná, že neklid na školách a v ulicích zapříčinila současná inflace vysokoškolského studia. Dnes se na vysoké školy dostane skoro každý, kdo o to stojí, bez ohledu na nutné předpoklady,“ napsal Knížák.
Degradace vysokoškolského vzdělání
„Protestující studenti neví, o čem mluví. Provolání ´za svobodné vysoké školy´ už svým titulem sděluje, že školství není svobodné. To samozřejmě není pravda. Pokud ho někdo činí nesvobodným, tak jsou to ti, co dnes křičí proti reformám, aniž vůbec ví, co tyto reformy požadují a znamenají. Je to opravdu asi důsledkem přívalu lidí na vysoké školy, následné degradace studia a tedy i snížení kvality studujících,“ zlobí se vysokoškolský profesor.
Knížák říká, že pokud nedojde k nějaké podstatné reformě vysokých škol, terciální školství v podstatě vymizí. Možná by současné situaci pomohlo zrušení veřejnoprávních vysokých škol. Knížák na základě svých dlouholetých zkušeností s vysokými školami a z každoročních přijímacích zkoušek tvrdí, že znalostní úroveň uchazečů přicházejících na vysoké školy je čím dál tím tristnější.
„Mají mezery i v oblastech, které obhospodařuje základní vzdělání, a proto se nedivím tomu, že berou týden neklidu jako druh dobré zábavy, kde si mohou zanadávat, zakřičet, nic je to nestojí a ještě se cítí jako hrdinové. Učitelé, kteří je v tom podporují, nepatří na vysoké školy,“ míní Knížák.
Primitivnost a vulgarita studentských projevů
Systém vysokoškolské reformy musí být podle něho opravdu důkladně prodiskutován, ale ve hře je tolik parciálních zájmů, že reprezentace vysokých škol není schopna připravit ucelený program.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík