V březnu se Hana Ajmová objevila na akci s hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem (KSČM), pozvaná na MDŽ jako jedna z aktivních žen zdejšího regionu. Komunistického představitele kraje, který v předešlém volebním období jako zastupitel zastával post předsedy krajského výboru pro vzdělávání, výchovu a zaměstnanost, nevnímá nijak špatně, byť toho zřejmě v její specializaci příliš neprosadil. Její shovívavost nejspíše spočívá v tom, že není politicky činná a partajní dres nesleduje ani u druhých.

Ať tu vládne Petr nebo Pavel

„Já na to nekoukám takhle. Pro mě je prioritou, jak to školství vypadá, jak bude prosperovat. Jak se konkrétně moje škola bude mít dobře. Mně je úplně jedno, jestli  je Petr nebo Pavel u kormidla. Hlavní je, aby dětem bylo dobře a nebyly páchány nějaké škody,“ říká zkušená pedagožka a manažerka bez skrupulí, že politici toho příliš zázračného v jejím oboru sami o sobě nevykoulí.

Je to podivné, až se bojím

Pokud k něčemu dojdou, zejména na celostátní úrovni, je to spíše k děsu. „Od dob ministra Dobeše jsme jako v pračce,“ popisuje dojem ze současného dění kolem školství v České republice a dodává: „Těch změn, opaků a všeho možného bylo tolik, že bych vítala klid! Větší stabilitu. Už by to chtělo klidnější vítr po mašinérii nesmyslů. Od éry Dobeše se toho událo v pedagogických kuloárech opravdu dost. Jsem ze speciálního školství, takže vnímám potřebu rozumného přístupu. Rozhodně se nepohybovat od desíti k pěti,“ poukazuje na fakt, že některé novoty ze strany našich zákonodárců čpí doslova absurditou a ničím prospěšným pro české školství.

„A rozhodně bych oceňovala vysokou úroveň speciálního školství, kterou máme v naší republice. Zahraničí nám to závidí. To bych chtěla vypíchnout a to bych ráda připomněla, protože co se teď děje, je najednou takové trošku podivné, až se toho bojím,“ reflektuje pocity ze současného společensky-politického dění.

Pomoc spíše naruby?

Jedním z témat, u kterého kroutí hlavou, je například nedávný nápad rušení zvláštních či praktických škol. V regionu se problematika propírala zejména v souvislosti s integrací nepřizpůsobivých, i romských, dětí, kterých je na severu Čech ze sociálně slabých rodin požehnaně. „Já se na to dívám skepticky. Ničemu to nepomůže, mohlo by to naopak ublížit,“ upozorňuje.

Sama na takzvané zvláštní škole učila a má velmi dobrou zkušenost s péčí o tamní děti. „Domnívám se, že by to bylo bezhlavé. Je to navíc příliš rychlé, bez podmínek. Jsem pro to, aby se děti integrovaly a aby probíhala inkluze. Koneckonců naše škola to má od prvopočátku ve své vizi – být metodickým centrem pro inkludované děti a pomáhat běžným základním školám. Ale ta příprava, připravenost běžných základních škol na integraci všech dětí, ať romských nebo dětí se specifickými problémy, tak ta prostě zatím není,“ hodnotí pragmaticky splašenost byrokratů, kteří téma nastolili před několika měsíci v dokumentu Strategie boje proti sociálnímu vyloučení 2011 - 2015, který na podzim roku schválila vláda.

Utažení opasku? To nevyjde ani se svatozáří

Podle Hany Ajmové je nesmysl, aby vláda doufala, že nastolené řešení zrušit školy pro děti například s mírným mentálním postižením a nechat je v běžné základní školy, ušetří peníze ze státního rozpočtu, určené pro tento typ školství. „Jestli chce někdo tvrdit, že by to bylo levnější, tak naopak podle skutečností, které o návrhu nyní víme, to bude naopak dražší. Nejsou peníze hlavně na asistenty,“ upozorňuje dlouholetá pedagožka a ředitelka s tím, že přeci i jen samotný počet dětí ve třídách narostl, navíc se zrušilo mnoho škol.

„Tím pádem v takovéto mnohapočetné třídě pak učitelka, i kdyby měla svatozář, nemůže zvládnout děti nadané, průměrné, podprůměrné, dyslektiky, Romy a podobně. Ani ta nejlepší učitelka, i kdyby chtěla – a to všechny nejsou ti nejlepší,“ mělo by si Ministerstvo školství podle jejího mínění uvědomit.

Hana Ajmová šéfuje mostecké základní škole, která se zaměřuje na děti specifickými poruchami učení a chování.  Docházejí sem žáci zrakově či sluchově postižené, děti s kombinovaným postižením tělesným a mentálním nebo děti s Aspergerovým syndromem. Zřizovatelem školy je Ústecký kraj. Škola nyní oslavila dvacet let existence. Pořádala u té příležitosti mimo jiné odbornou konferenci, na kterou dorazila například světová expertka pro vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami Marta Bogdanowicz z univerzity v Gdaňsku v Polsku a několik dalších světových odborníků.